1

Rád bych víc, ale nemůžu. První čísla čtyřlístku každým dnem ztrácí fanoušky, kteří si na ně pamatují ještě ze školních lavic a nostalgie se vytrácí. Tři ze dvanácti sešitů jsem měl možnost číst ještě v tom správném věku a už tenkrát mi přišly archaické a dřevní. Němeček se teprve vykresloval, Ljuba Štíplová se teprve rozepisovala. A vydat sbírku kompletní práce je navíc známkou poměrně vysokého sebevědomí, protože čtyřlístek má rozhodně svoje vrcholy, ale v tomhle rozsahu stačí i dvě tři slabší čísla, které dokážou stáhnout celou knihu. Což statisticky musí nastat. Epicky přehnaně rozmáchlý je i A4 formát knihy, na který to nebylo kreslené, takže stránky místy vypadají poněkud prázdně. Některá čísla v této knize navíc obsahovala poměrně masivní textovou složku, která tady ale chybí, takže jsou zejména příběhy v závěru knihy dost neukotvené a dějově doslova na vodě. Na druhou stranu tu najdeme takřka vše co dělá čtyřlístek čtyřlístkem a to jak po umělecké, tak scenáristické stránce. Některé motivy pak autoři několikrát zopakovali. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že zdařileji, než v počátcích. Kultovní čísla měla teprve přijít.

Sice lepší, než dnešní sterilní kresba a vršené příběhy dokola, ale je prostě znát, že se všechno teprve zahřívalo.

Tohle jsou moje nejoblíbenější píběhy čtyřlístku. Je z nich cítit to nadšení a kresba ještě neni tak vykreslená jako později. Dneska už ty čtyřlístky sekaj jeden za druhym a děj stojí za prd.

Výborný nápad vydat to najednou s pevnou vazbou. Ale u těch prvních příběhů je znát že jsou scénáristicky slabší a kresba není
ještě tak vypracovaná.

Jo sentimentální snad můžeme někdy být.