Branko Jelinek se po deseti letech vrací s novým příběhem Oskara Eda. Nejedná se ale o pokračování trilogie, která vycházela v letech 2003–2006 v nakladatelství Mot , ale o svébytný příběh, ve kterém je hlavní hrdina Oskar Ed nahlížen poněkud jinou optikou.

Komiks Oskar Ed je na více než 300 stranách monumentálním vyprávěním komorního niterného příběhu. Oskar putuje se svými rodiči somnabulní krajinou a jeho zostřená vnímavost a silná představivost rozkládá už tak dost vratkou realitu do vizí blízkých surreálnímu snu. Nic ale není zálibné a samoúčelné, všechny představy jsou rozvinutím jediného tématu porouchané rodiny, napjatého vztahu mezi rodiči a jejich senzitivním dítětem, které funguje jako katalyzátor všeho nahromaděného hněvu. Oskar Ed na tom nekonečném tripu jako by chtěl utíkat do svých snů, ale i tam ho vždycky dostihne stín neutěšené přítomnosti. Oskar je výjimečné dítě, možná předčasně zmoudřelé a pošramocené. Upravuje si svou fantazií život i tak dost nesnesitelný. Anebo se možná všichni ocitáme v zajetí jeho fabulace – v každém případě je návrat legendárního hrdiny opravdu fenomenální.

Scénář
Branko Jelinek
Art
Branko Jelinek
Obálka
Branko Jelinek
Lettering
Nikola Klímová
Překlad
Vojtěch Mašek, Karolina Voňková
Redakce
Karolina Voňková
Žánry
sci-fi, ze života
ISBN/ISSN
978-80-905679-2-4 (Lipnik - Karolina Voňková)
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
210 x 286 mm
Tisk
černobílý
Stran
344
Cena
649 Kč
Originál
- (-)
  • kaylin
    S komiksem "Oskar Ed: Můj největší sen" můžete mít jeden problém. Jako kdyby v něm nebylo světlo, jako kdyby bylo vše depresivní. Fantazie a sny, které Oskar Ed má, nejsou zrovna hezké, jsou velmi nepříjemné, mnohdy až děsivé, bizarně hororové. A když se příběh odehrává v realitě, není to o moc lepší. Ale přesto, po dočtení, nemáte pocit silné deprese, ale spíše určitého smíření s tím, co se stalo. A že to dějově rozhodně není tak prázdné, jak by se mohlo ze snových sekvencí zdát, sny jen umocňují to, co se děje v realitě, jak ji Oskar vnímá. A Branko Jelinek dokáže skvěle zachytit dialogy, které lidé vedou. Naprosto prázdné, ale přesto musí mluvit, jen proto, aby byli slyšet, aby měli poslední slovo. Jako se tomu děje i v realitě, kdy se rodiče dovedou hádat o naprostých prkotinách, doslova blbostech, a ještě do toho zatáhnout dítě, které se má ke všemu stát soudcem. A se ještě ke všemu sypou, když dojde k nějakému životnímu zvratu. Branko Jelinek ukázal, že u nás mohou vznikat skvělé komiksy.
  • puml
    Kresba je vynikající, stejně jako v předchozí trilogii se surreálné nálady střídají s těmi civilními. Sny prostupují realitou, až není jasné, co je realita a co jen výplod Oskarovi zjitřené imaginace. Příběh mě žel tolik nezaujal. Je to dost depresivní a ukecané čtení. Stále dokola se omílají témata zklamání, zneužívání, izolace a útěku před realitou do imaginárních světů. Jednotlivé kapitoly jsou výtvarně propojené a jednotlivosti a střípky vzpomínek se tu a tam nečekaně objevují v různorodých variacích. Celkově je ale příběh natažený a hemží se až neúnosným počtem divně se chovajících a jednajících osob, v čele s duem velmi nepříjemných rodičů. Celé to působí jako zlý sen s dialogy, co skřípou jak nůž řezající kámen. Syrové, autentické - snad, ale literárně někdy dost únavné čtení. Celkově ale nadprůměr v rámci Česko-Slovenského komixu.

    Příběh za 2-3; atmosféra za 4; kresba za 5. Celkově slušný 4 hvězdy.
  • perak
    Realita mísící se s imaginací hlavního hrdiny vytváří poměrně hodně depresivní studii lidských a hlavně rodinných vztahů. Především střední pasáž knihy s dialogy rodičů v autě je hodně silná a buduje atmosfétu zmaru, bezvýchodnosti a celkového odcizení, naopak závěr mne trochu zklamal, ale možná to bylo přílišným očekáváním. Černobílá výborná kresba se k vyznění celého příběhu hodně hodí.
  • Kaluž
    Kaluž mecenáš23.3.2018 10:28Oskar Ed: Můj největší sen
    Nejlepší československý komiks všech dob. Jednou o tom napíšu román. Prozatím vám to musí stačit takhle.
  • p3tris
    Tohle bylo mé první setkání s rozhodně jsem od něj čekal něco trochu jiného. Ne sondu do fantazie dospívajícího chlapce míchající se s realitou povinného výletu disfunkční rodiny. Tohle je opravdu velmi temné a depresivní. Detailní černobílá kresba to jen podtrhuje a velký formát, kde dobře vynikne, jí sluší.
  • Lenny
    Lenny mecenáš26.1.2017 20:23Oskar Ed: Můj největší sen
    Depresivní. Melancholické. Skvělé
    Recenze na: http://www.youtube.com/watch?v=Yu4tECAAq7U
  • Draco nobilis
    Draco nobilis admin14.12.2016 14:42Oskar Ed: Můj největší sen
    Strašnej nářez, až jsem si z toho musela znovu přečíst původní trilogii. Doufám, že se za pár let dočkáme ještě dalších Edů.
  • George Walker Bush
    George Walker Bush admin29.9.2016 12:39Oskar Ed: Můj největší sen
    Síla. Vůbec se nedivím, že tahle kniha teď dostala cenu Muriel za scénář a nejlepší původní knihu. Dialogy, stavba příběhu, námět, snové prostředí - to všechno je setsakramentsky dobré, i když děsně, ale děsně depresivní. Brrr. A jak bylo řečeno pode mnou, Branko je také vynikající kreslíř.

    Celkový dojem. 90%
  • Kazumaki
    Kazumaki mecenáš26.7.2016 21:29Oskar Ed: Můj největší sen
    Po deseti letech se zase vracíme k Oskarovi a jeho vnitřnímu vnímání světa. Sledujeme tu komorní road-trip s jeho rodiči (a dalšími živými tvory), při kterém se postupně odkrývají jeho vzpomínky na dobu dětství a závěr příběhu skutečně uzavírá jednu emotivní část života.
    Oskar je velmi nekonfliktní charakter, ale stejně se pokaždé dostane mezi mlýnská kola nezdravých lidských vlastností a snaží se, aby z té mely všichni vyšli bez úhony, což se daří jen velmi těžko.
    Nějakých 340 stran přitom uteče jako voda, ale přiznám se, že bez famózní kresby by mne to bavilo asi jen z poloviny. Branko Jelinek je excelentní kreslíř a já se i teď, stejně jako kdysi, ponořil do těch obrazových Oskarových tajů a obdivoval ty detailní směsice všeho možného, aniž bych se v nich ztratil. Vhodně volené kontrasty černé a bílé, střídání úhlů, kompozice, plynutí příběhu a okosled na jedničku – jsem i ochoten věřit tomu, že autor nad tímhle nemusí ani moc přemýšlet a vytváří automaticky, co mu přirozeně přichází na mysl.
    Rovněž musím pochválit i použité písmo a grafickou úpravu knihy.
    Je možné (i když nepravděpodobné), že se mi to časem ještě rozleží v hlavě, ale zatím jsem z komiksu velmi potěšen.

208