9

Další kniha a další příběhy s Hellboyem. Jedná se o klasicky šablonovité povídky Hellboye, které mě i tak bavily.
Hodně jsem byl překvapen kresbou, která mě bavila u každého příběhu, nejvíc asi spící mrtví. Což je i povídka co mě bavila nejvíc plus s povídkou s mimozemšťany, páč to byl slušný a zábavný úlet.

Tohle je fakt Hellboy úlet, ale jo, proč ne. Tady mi také Corben nevadí a je to fakt pastva a sranda. Ty hororové prvky mu prostě jdou, když je nějak dobře nakombinuje - pro mě :-). Je to zase náhled do Hellboyovi minulosti a je to asi nejvtipnější Hellboy co znám, ale zároveň i nejpatetičtější. Zde získává lidské prvky. Trochu mě štve ta odbočka, ale budiž, dá se to překousnout. Vše se vším souvisí. Takže za mě 5.

Ano opět se jedná o klasické povídky typu, Hellboy někam přijde, něco se stane a konec, ale tentokrát je to hodně o kresbě. Největší měrou zde přispěl Richard Corben a hraje tak poněkud velkou roli zda se vám bude kniha líbit. Za mě spolupráce Mignola + Corben skvěle fungovala už v předchozích povídkových knihách a zde tomu není jinak a díky tomu, že tentokrát tito dva zplodili rovnou tři/čtyři povídky tak jsem o to více spokojený. Corben opět velmi klade důraz na hororovou atmosféru a to se k Hellboyovi zkrátka parádně hodí. Je jedno, že povídky po příběhové stránce nejsou příliš originální, jelikož to zcela vynahrazuje atmosféra a přidaná hodnota v podobě folklórem prošpikovaném ději což už je u Mignoly klasika. Ale i ostatní kreslíři neudělali ostudu včetně samotného mistra Mika Mignoly, který si zase střihnul jednu kraťoučkou povídku. Zaujala mě jak kresba Scotta Hamptona tak i Kevina Nowlana od kterého především bych rád uvítal něco dalšího na našem trhu. Takže ano, je to zase klasická povídková kniha která neposouvá nijak hlavní děj, ale jen prozrazuje vcelku stroze střípky z minulosti. Jenže zároveň je to kniha která má skvělou atmosféru a umí vás výborně vtáhnout do světa Hellboye. Je fakt, že po tolika knihách a těsně před poslední knihou by se slušelo něco z hlavního příběhu, ale já tuto knihu zkrátka beru ne jako jedenáctou ze série, ale jako další povídkovou knihu, kterou si můžu kdykoliv přečíst aniž bych musel číst ty předchozí, což je fajn.

tohle mi sedlo opravdu nejméně a to mám Hellboye v topce....tady se opravdu zúročuje ta laciná šablona toho, jak Hellboy vždy jen někam přijde, bum bác a konec jde se dál, akorát to zde není vždy v nějakém hradě. Jako ano, hezky se to čte, ale asi mám radši tu hlavní dějovou linku, tyhle povídky mi přišly naprosto zbytečné, to už povídky z Paskřivce byly mnohem lepší, tedy jsme snad vždy vrženi do děje, kde vidím co se stane, ale nic co tomu předchází, najednou se objeví Hellboy, který tam prostě najednou je, bum bác a konec....asi nejlepší povídka je Spící mrtví a Dáblova nevěsta, zbytek ani náhodou.

Vždycky jsem měl Hellboyovské povídky radši než ty košaté příběhy, kde má svět na kahánku. Ty drobné úlitby folklóru, úderné hlášky a rychlé řešení problému (jednou během osmi stran!) mají prostě své kouzlo. Hodně se mi líbili mexičtí wrestleři, naopak poslední kus s mimozemšťany a duchy krav byl už i na mě hodně trippy.

Když budu Ďáblovu nevěstu hodnotit pouze jako samostatnou povídkovou knihu, tak paráda. Příběhy mají skvělý nápad, parádní temnou atmosféru a samozřejmě perfektní kresbu. Mignola tentokrát spolupracoval s vskutku skvělými kreslíři. Corben mě ve spojení s Hellboyem neskutečně baví a ani tentokrát nezklamal, Hamptnovo pojetí mě absolutně nadchlo a Mignolův styl mě baví vždycky. Jediný, kdo mě tolik neoslovil byl Nowlan, ale i tak, kresba se k povídce hodila, čemuž nemohu nic vyčíst. Takže spokojenost.

Jedenacty dil je zatim asi nejslabsim, ktere jsem cetl. Tim ale nerikam, ze se jedna o spatny komiks. Porad je to nadprumer mezi vsemi komiksovymi knihami, ktere se u nas daji sehnat. Kazdopadne uz by to chtelo vratit se k hlavni dejove linii, kterou jsme opustili v devatem dile - Divoky hon. V tom aktualnim, s nazvem Dablova nevesta, nejsou spatne pribehy, ale zdaleka se jim nepodarilo me tolik chytnout, tak jako tomu bylo treba v predchozi knize. Tak uvidime co nam pristi dil prinese.

Už minulé díly ve mě nevzbuzovali žádné větší nadšení, ale tohle je už fakt prostý brak, kterého od naprostého odpadu zachraňuje pouze to, že je tam Hellboy (který je pravidelnému čtenáři jeho příběhů sympatickou postavou). Takovouhle snůšku naprostých blábolů jsem fakt dlouho nečetl a k samotné četbě jsem se musel doslova nutit. Četl jsem to před spaním, protože se u toho skvěle usínalo.

Pro mě osobně, abych dokázal povídku ocenit, musí být krátká a úderná, přinášející nový pohled na známé věci (což Hellboy dřív dělal, když bojoval s babou Jagou a jinými mýty), nebo by měla mít silnou pointu. Co si budeme povídat, nějak drasticky silné pointy v povídkách neměl Hellboy snad nikdy, většina z nich prostě končí pěstním soubojem, ale tentokrát je to snad ještě horší. Možná to mám okoukané, možná mi tam chybí Mignolova/Fagredova kresba, která dodává Hellboyovi tu správnou atmosféru, ale tohle je fakt slaboučký. Už jen v první povídce "Hellboy v Mexiku" se Hellboy potlouká s jakýmisi třemi bratry, se kterými pije a bije upíry. Všichni tři bratři mají na sobě masky, a jejich postavy jsou dokonale ploché. Jsou to fakt jen komické obrázky na papíře, víc života z nich nedýchne. Stejné je to u všech povídek. Hellboy po démonech a upírech nikdy nijak nepátrá, nic neodhaluje, povídka vždy začíná ve chvíli, kdy už má hlavního záporáka vypátraného, jenom se s ním porve a to je konec. Chybí jakýkoliv pokus podívat se na Hellboyovskou tématiku jinak, zkusit věci z jiného úhlu, nebo vytvořit příběh jiný, než že se Hellboy s někým pere. V příběhu "Ďáblova nevěsta" čteme pár stránek o jakémsi super řádu rytířů, který ale pro finální vyústění povídky nebo její pointu nemá vůbec žádný význam. V příběhu jednak ďábel unáší ženy, jednak zabíjí členy toho rytířského řádu, ale obě věci se nijak neprovážou, jen tak vedle sebe sedí a nějakou pointu v tom všem by člověk nenašel snad ani mikroskopem.

Opravdu obrovské zklamání. Tenhle díl bych vůbec nemusel mít a onic bych nepřišel. KDyby příští Hellboy nebyl poslední v základní řadě, už bych si další díl nekoupil. Takhle ho mám doma čistě proto, aby mezi desítkou a dvanáctkou nechybělo na obale v knihovně to číslo 11.

Dávno jsem najetej na hellbojovskou notu, takže si každou knihu víc a víc užívám, byť kvalita jednotlivých příběhů různě kolísá. Duchařiny, upíři, ba dokonce i ufouni se dají dělat dobře, nebo alespoň zábavně, když se to umí. Atmosféra jako vždy na jedničku. Corben mi připomínal trochu Petera Lairda od želváků, ale vymazlenějšího, méně infantilního.

Celkový dojem: 80%

Trochu nás ten Mignola natahuje, devátý díl sliboval pokračovat masakrem a jatky přímo epických rozměrů a zatím se plácáme v povídkách ze starých časů. Je to furt Hellboy a furt to baví, ale už bych radši plul zpátky na hlavní vlně. Corbenova kresba zcela famózní, ti ostatní kreslíři tentokrát nezaujali a i ty příběhy, které kreslili byly v rámci univerza ty nejslabší a říkal jsem si, co to tu vůbec dělá.

Jedenáctý Hellboy s podtitulem Ďáblova nevěsta a další příběhy je již nějakou dobu na pultech knihkupců. Pokud jej ještě nemáte doma, neotálejte a skočte si pro něj, i přes pár drobných výhrad je to po čertech dobrý čtení.

Více zde: https://edblok.blogspot.com/2016/06/hellboy-dablova-nevesta-dalsi-pribehy.html

"Hellboy" už vás asi nemá tolik čím překvapit, protože jeho kvalita je celkově tak vysoká, že očekáváte určité standardy. A přesně to je i případ knihy "Hellboy 11: Ďáblova nevěsta a další příběhy". Více: http://www.comics-blog.cz/2016/05/1177-hellboy-11-dablova-nevesta-dalsi.html