Předstírat je prostě lhát je svým způsobem terapeutická kniha. Autorka Dominique Goblet se v ní rozhodla oživit ne vždy příjemné vzpomínky, silné osobní zážitky
a postavy, které se však nevynořují chronologicky, snad proto, aby vzniklý meziprostor mohl spáchané bezpráví poněkud relativizovat. Námětem knihy je příběh rodiny, lásky, vzájemných vztahů a pout. Autorka zkoumá, jakou roli hrají v intimních vztazích slova, naslouchání, zvuky (hudba) a ticho a vytváří jakýsi léčivý odstup, který bolestnou vzpomínku dokáže částečně absorbovat. Goblet však není jen svéráznou vypravěčkou, ale především originální výtvarnicí, která v průběhu vyprávění expresivně mění jak výtvarnou techniku, tak písmo. Nedisciplinovaně si pohrává s hranicemi komiksového média a otvírá čtenáři-divákovi novou výtvarnou perspektivu. Její hutné tkanivo spředené ze slov, letmých grafických skic a formátově náročnějších maleb prostupuje směs něhy, násilí, smutku, humoru, ironie,
ale především poezie, která je jasným východiskem pro tady a teď.
- Scénář
- Dominique Goblet
- Art
- Dominique Goblet
- Lettering
- Ivana Pecháčková
- Překlad
- Alena Jurion
- Redakce
- Dominique Goblet
- CdbID
- 5480
- Žánry
- ze života
- ISBN/ISSN
- 978-80-87596-58-6
- Vazba
- šitá v tvrdých deskách
- Formát
- 200 x 265 mm
- Tisk
- černobílý + barevný
- Stran
- 148
- Původní cena
- 368 Kč
- Originál
- Faire semblant c'est mentir (L'Association, 2007)
Goblet sice není moc svérázná vypravěčka, ale ono v tom komiksu vyprávění ani moc není, spíš jde o jakýsi shluk popisovaných útržků ze života, poslepovaný dohromady. Jako terapeutickou knihu bych to dokázal pochopit; jako fungující komiks, od něhož mám i v rámci autobiografie nějaká očekávání, nikoli. Výtvarná technika mi k tomu v rámci možností celkem sedla, některé konkrétní pasáže se mi vizuálně dost líbily, ale občas by prospělo, kdyby to bylo méně zatextované a snad i čitelnější a vstřícnější k čtenářovi. Místy jsem se zas naopak trochu ztrácel a nutil do čtení, jelikož se nedělo nic zajímavého. Za mě zapomenutelný průměr.
Tady se ukazuje, proč je komiks tak jedinečné médium. Dokáže kresbu a vyprávěný příběh propojit takovým způsobem, že výsledný efekt na čtenáře je velmi silný, silnější, než kdyby byl příběh jen slovně vyprávěn, anebo naopak jen kreslen beze slov. Kresba i slova zde mají svůj význam a propojují se ve směsi, která je jako celek silnější než její jednotlivé části. Dominique před čtenáře staví svou galerii, pohled do svého života a zároveň zajímavou ukázku toho, jak může komiks vypadat. Velkou škodou pak je, že můžete mít po přečtení poslední stránky pocit, že toho bylo hodně vynecháno a že byste chtěli vědět víc. Bohužel, kniha skutečně končí, ale vždy si můžete "Předstírat je prostě lhát" znovu přečíst a užít si skvělé používání různých technik. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/11/784-predstirat-je-proste-lhat-70.html
Moc pěkně působí doslov, který otevírá a zároveň inspiruje k dalším otázkám: do jaké míry se prolíná fikce s realitou, jaký je vztah mezi autobiografií a fikcí? Naše vzpomínky jsou vlastně smyšlenky ovlivňované přítomností, kterým dáváme opožděně smysl. Navíc zde máme další typický příklad zcela obyčejného života, který v různých obměnách prožívá leckdo. Přesto je zajímavý. A nejzajímavější je výtvarná forma, kterou autorka pojala a která se v průběhu let, kdy byl komiks tvořen, velmi proměňuje. Snad se mi líbí více první stránky, které vypadají opravdu prazvláštně a místy dětsky. Opakuji, story je to lehce banální, ale člověka se to stejně dotýká a ztotožňuje se s postavami. Bez snahy hledat hlubší (a hlavně kvalitativní) paralely - něco jako třeba Ordinace v růžové zahradě:))
Celkový dojem: 70%
- Četl/a (10)
- ben_bella, Draco nobilis, farnhajt, kaylin, Lobok257, NecRoman, pechna, RadimNemec, strougy, Velkej šéf
- Má (19)
- bboorreekk, blackJag, Černá Krysa, DAxik, Dezodoo, Draco nobilis, farnhajt, invape, jankie, Lobok257, NecRoman, pechna, RaidcomH, strougy, tacmud, Velkej šéf, vishnar, xintax, yogi
- Chce (1)
- Braindead