4

Krum!

Strašně jsem se těšil několik let až si přečtu celého Vinnetoua, protože jsem měl ze Zápisníku od dědy nekompletní sbírku. Po 20 letech se mi to konečně podařilo a k tomu jsem dostal i další skvělé příběhy. Král Madagaskar a Vinnetou jsou nejlepší příběhy této sbírky, jednak už je znám dlouho a mám k nim vztah a za druhé jsou srozumitelné a poutavé, i když jistou výtku musím dát Vinnetouovi, že by snesl bubliny a umístění jedné strany na stranu a ještě je zvětšit, namísto dvou stran na jednu a ještě to číst otočeně, a Král Madagaskar mi přišel krátký, resp. konec byl moc ufiklý a strašně rychle se to uzavřelo. Zbylé tři byly pro mě už čtenářský oříšek. Kartouza parmská, sorry, já to znám takhle, je opravdu nádherně nakreslená a díky detailní kresbě si člověk připadá, jako by se skutečně nacházel na oněch lokacích. Bohužel chybějící bubliny a rozvleklost děje činí z tohoto komiksu čtení na etapy, protože naráz by se člověk asi unudil. Je to moc výpravné a ještě jak to adaptuj romantismus, tak je to až moc popisné a zamotané, skoro každá kapitola na sebe navazuje, jako by se šlo pořád dopředu a minimálně se propojovalo s předchozím. Kapitán Blood a Tarzanův návrat se aspoň lépe čtou, protože komiksové bubliny mají něco holt do sebe, ale zase se opakuje podobný motiv jako u prvního příběhu. Kapitán Blood je sice kratší, ale stejně se čte trošku těžce a člověk musí hodně sledovat co se děje kolem, aby se neztratil. Zamotané a komploty mezi jednotlivými partajemi jsou na můj vkus někdy až moc. Tarzanův návrat se opravdu dobře čte, protože akčnost děje "nutí" člověka číst rychle, ale zase je ten příběh tak plytký a obyčejný, že jediné co jsem si fakt užíval byla kresba a kupodivu mi barva nevadila. Zase je to jiné spektrum Gustava Kruma. Celkově to vidím na 4 hvězdy a i když jsem měl jisté výtky k daným komiksům, pořád se mi to líbí po kresebné stránce a určitě si to rád přečtu znovu. Sám ani nevím, co na tom vidím, ale já mám ty české komiksy rád a čím víc je čtu, tím víc si uvědomuji, že český komiks není jen Kája Saudek.
PS: neřeším dobový kontext, ale to, jak to na mě působí. Vím, že určité věci nešly, ale to neznamená, že nemůžu být konstruktivně kritický.

Krum je absolutní a totální Legenda, která v pérovkách možná trumfla i božského Buriana. Což právě v této knize dokazuje plnými hrstmi obrazů. Kolekce jeho příběhů rozhodně netrpí tím co v ní je, ale tím v co v ní chybí. Ostrov pokladů i Trojská válka naštěstí vyšla v průběhu času dodatečně, takže má pohotový čtenář možnost dnes zhodnotit Krumovo komplexní ucelené "komiksové" dílo. Co na tom, že jsou příběhy místy až moc heslovité a někdy z politických důvodů utnuté v půli či brané zkratkou? Konec konců i celá tato forma neforma svědčí o vynalézavosti Krumova ducha a snaze vzepřít se zažitým konvencím na všech úrovních. Jediným brutálním eklhaftem tak zůstává obarvení Tarzana, kdy sám mistr neomylně zabil vlastní vrchol pod tlakem prvoplánové komerce. Pojem grafická novela byl nicméně naplněn dávno před tím, než si ho v devadesátých letech vynalezl Marvel pro své dospívající čtenáře, tímto svébytným čechoslovákem jehož odkaz tak vehemntně ctíme všeobjímající ignorací v podobě 7mi hodnocení zde za 13 let od vydání knihy a jejím následným spláchnutím do výprodejní žumpy.

V knize na stránce 70 a 71 jsou duplicitní obrázky. V Kapitánu Bloodovi, který vycházel v Zápisníku (40 stran) je na první zmiňované stránce vyobrazena loď.
Zřejmě autor knihy použil podklad z Kapitána Blooda z ABC (36 stran), který byl o některé grafiky osekán. Je to tedy dílo podkladů z ABC a Zápisníku, popřípadě originálů.

Tento soubor komiksu mi zcela nesedl. Nádherně provedený po grafické stránce, ale šíleně ukecaný. Hlavně ty první. Člověk se docela pak ztrácel v ději.