4

Když se řekne "umělecké dílo", ihned mne napadne tento komiks. Je dramatický, osudový, perverzní, prost klišé a děj vás vtáhne od začátku až do konce, i když je lehce přitažený za vlasy. Při spojení dvou géniů to ani nemohlo dopadnout jinak. Doporučuje Král Rrrrozkoše Dan Nekonečný (RIP)

Když v tom člověk nehledá historii tak se skvěle pobaví. Klasický Jodorowsky plný násilí a Manarovy krásné ženské, mě to ke štěstí stačí. Papež ukrutný se mi líbil trochu víc, možná mi i více sedí Theova kresba, určitě jsem ale rád že Borgia u nás byla znovu vydaná, protože už se sháněla těžko. Dohromady tyhle dvě knihy pěkně navazují a kdo chce číst Joda tak tady určitě nešlápne vedle.

Samozřejmě, že je tento komiks přehnaný, ale to nic nemění na tom, že krásně ukazuje odraz tehdejší doby. Hlavně pokleslost společnosti i církve. Kresba prostředí úchvatná. Po příběhové stránce mě trochu mrzí, že nebylo dáno více prostoru Lucrézii, protože její životní příběh zde byl velmi pokrácen.

Jasný, jsou tam nějaké nepřesnosti a Jodorowsky staví příběh na efekt, ale navzdory tomu je to naprostá pecka a za mě velká spokojenost. Vyzdvihnout musím zejména Manarovu skvostnou kresbu, baví mě hlavně jeho renesanční hrátky, kdy jednotlivé panely jsou citacemi různých významných i méně významných renesančních obrazů a to nejen doslovnými, znát je to i třeba v kompozici postav. Proto nemůžu jinak, než 90 % Škoda jen toho kvapíku nakonec.... chybí tam ještě jeden sešit, aby bylo možné zvolnit tempo, ale to je jen drobná vada na kráse zřejmě nejpřístupnějšího a nejčtivějšího Jodorowského a jsem rád, že tento komiks v češtině vyšel.

Masakr, masakr, orgie, krev, masakr, sex, orgie, masakr, Jodorowsky, Manara. Takhle bych to asi popsal, aniž bych měl něco neslušného na mysli. Je to přitažené za vlasy, ale pro mě je to zajímavý vhled do té doby, i když sami autoři uvádí právě onu přitaženost a smyšlenost v jistých oblastech. Četl jsem a viděl jsem spoustu věcí z té a o té době, a představuji si to dost podobně jak nabízí tento komiks. Kresba je prostě krásná a každá stránka se ženou je pro mě vzrušující. Manara je prostě démon ve svém umění a Jodorowsky mu jde dobře na ruku, nebo je to obráceně... No, to je jedno. Prostě skvělá jízda, dobové reálie, když pominu ony odlišnosti, nádherná kresba, sexy ženy a drsné scény. Jsem spokojen.

Krásny dospelý komiks. Možno až príliš perverzný, ale rozhodne je to jedinečné dielo a Manara výnimočný umelec.

Pokud bych se chtěl dozvědět historické události z tohoto období , tak bych asi sáhl po nějaké učebnici dějepisu , či po naučné literatuře apod . Komiks je pro mě hlavně zábava a to tato kniha splňuje dokonale . Vychutnával jsem si každý panel , každou větu . Skvost .

Opravdu brutální a dost zvrácené líčení tragických osudů klanu Borgiovců. Zaujala mi hlavně kresba Manary, která ten renesanční společenský úpadek perfektně vystihuje. Moje první setkání se scénáristou Jodorowskym. Fantastická práce. 4*

Očekávání jsem měl obrovská, bohužel však nemohu říci, že by byla naplněna, byť třeba jen z poloviny. Jak se zmiňuje historik Stanislav Karlík v doslovu, Alejandro Jodorowsky sice skvěle zachytil atmosféru zvráceností borgiovského rodu, ovšem faktické minulosti příliš věrný nezůstal. A vzhledem k tomu, že i zápletka se drží především přehledu zvěrstev a perverzností, kterých se dopustil ten který člen rodiny, nějak jsem se u toho v důsledku nudil. Informačně nula nula nic, dějově standard, ale nic víc. V tomhle ohledu jsem od proslulého scénáristy čekal něco údernějšího, než příběh s pointou typu: „Když se budete chovat jako svině, je dost možné, že i jako svině skončíte.“
Ovšem výtvarník Milo Manara nezklamal ani v nejmenším, tam můžu vytknout snad jen to, že počet stran není dvojnásobný. K dekadentním orgiím sladké renesance se hodí naprosto fantasticky, a i když je klidně možné, že historii zůstal věrný asi jako právník morálce, pravdou zůstává, že jeho podání je zcela okouzlující.

K násilí a erotice těžko něco dodávat, ale myslím, že dané období komiks ilustruje poměrně dobře. Asi nejlépe je tu zobrazena prohnilost církve a její totální odklon od kořenů křesťanství k naprostému opaku. Inu, pod svícnem je největší tma. Když se moci ujme nesprávný člověk, je to špatné.
Vládne se krutou rukou, která, hnána touhou po moci, způsobuje lidu i zemi utrpení, zmar a neúctu k životu. V kontrastu s tím se všemožně projevují pozemské přízemní rozkoše.
Děsivé a poučné může být vědomí, že se jedná o část naší historie.

Silné a výjimečné dílo, asi jediné svého druhu. Jeho plusy ale poráží jedno velké mínus: scénáristovi se to někde mezi druhou a čtvrtou knihou zoufale rozpadlo pod rukama. Opravdu to vypadá, že původně bylo plánováno nejmíň osm knih a pak po prvních dvou najednou přišla stopka.

Bylo by to určitě hodnotnější, kdyby se Jodorowsky držel více historických skutečností (i když jak moc si můžeme být historií jistí, když se ji furt někdo snaží - a i dost úspěšně - přepisovat?) a taky to mohlo být aspoň o jeden sešit delší. Ale nešť, to co chtěl autor ze sebe vylít, se povedlo mírou vrchovatou - to jak explicitně a možná i kapku nadsazeně popisuje krvesmilstvo, vraždění, sexuální nevázanost a chamtivou bezohlednou touhu po moci naší svaté matičky církve, by mohlo být pro někoho až šokující. Osobně jsem si zděšeně, ve své cele poctivě restituovaného kláštera, zbičoval do krve záda a šel bez drmolení jediného růžence zapálit oltář a pak se zavřel v klášterním sklepě, abych dal dlouhodobou chlastovkou najevo své pohoršení nad praktikami toho jediného správného náboženství pokory, chudoby a lásky k bližnímu svému! Není bez zajímavosti, že neexistuje slovo pro to, když by člověk chtěl církev opustit, vzdát se víry - může pouze konvertovat, ale pro přechod k ateismu není jednoslovný výraz. Asi bych měl nějaký vymyslet, protože takový "odpadlík" akorát evokuje Lorenza Tlamase.

Samostatnou kapitolou je excelentní Manarova kresba, velkolepé scénerie Italských měst, kde je každá postavička pečlivě znázorněna v mnohahlavém davu, to lechtivě vzrušující softporno, smyslné výrazy, jazyky a rozkroky, to by nikdo nenakreslil lépe. Byla to pastva pro oči a nejednou jsem viděl vykulené oči lidí v autobuse, kteří mi nadrženě čuměli přes rameno. Ano, byl to Mistrovský kousek a teď už dost řečí, jdu znesvětit nějaké hostie!

Nemám příliš v lásce Manarovu kresbu jako takovou, leč je asi to nejlepší, co Borgia má. Jodorowského scénář se pohybuje na ose Trololo-WTF-nuda, přičemž poslední ingredience je žel asi nejvíc. Obrazová část to opravdu táhne nahoru, sice na první pohled těžko poznat Lucrezii od Vanozzy, neb Manarovy ženské tváře se vyznačují pozoruhodnou zaměnitelností, nicméně nepostrádá cit pro detail, v dobrém slova smyslu i pro kýč a občasnou nadsázku. Ve scénáři samotném tohle vesměs chybí. Upřímně doufám, že při psaní Metabaronů byl Jodorowsky v lepší formě.

Těžko hodnotit, dobře to vystihli George Walker Bush s JFL. Výtvarně vynikající, ale scenáristicky slabé. Snaha narvat co nejvíc událostí do čtyř svazků způsobila, že řada z nich je podána formou krátkých epizodek na jednu, dvě stránky. A mezery v dějepise vám Borgiové nedoplní, spíš vám ve znalostech udělají ještě větší guláš. Z těch "odklonů" mě asi nejvíc pobavila smrt francouzského krále na Vesuvu :-) Ale i přes mnou udělené tři hvězdy doporučuju.

Je to zkrátka krásně zvrhlé. Jelikož studuji historii a sem tam se prostě narazí na jasnou nepřesnost, tak mi to vůbec nevadilo, nechal jsem se unášet touhle "historickou freskou". Manara bravůrně předvedl svůj smysl pro detail a kresbu do té podoby, skoro jako fresky v Sixtýnské kapli. Perugino a Signorelli by si s Manarou určitě rozuměli. Inu středověk neskončil, středověk trvá...

Rádoby historický příběh, který má však s realitou pramálo společného. Nelze přehlédnout, že autor měl v době psaní Borgie na kontě takové pecky jako Metabarony, nebo Diosamante, takže plochý scénář plný prvoplánového násilí a erotiky skoro vyráží dech. Situaci trochu zachraňuje skvělý Milo Manara jemuž tento typ příběhů velmi sedí. Je to právě jen a pouze velmi přesné ztvárnění historických reálií, které vytahuje celé dílo nad laťku průměru. Přesto je to svým způsobem zklamání, protože od tak zvučných jmen s bohatou historií se dalo čekat více.

Bol to darček pod stromček, ktorý ma prekvapi, trochu i zaskočil, ale hlavne potešil. V mojích očiach nesklamal hlavne Milo Manara, ktrého kresba je skutočne oku lahodiaca. Jodorowský sa scenaristicky príliš nepredviedol.

Vysoké hodnocení a příslib historického komiksu z renesanční Itálie mě již strašně dlouho lákaly. Po přečtení jsem ale vysloveně zklamán a tak dobré hodnocení nechápu. Komiks je sice náramně nakreslený, ale to je asi poslední věc, kterou bych vyzdvihl. Borgia je takový mírnější Markýz de Sade, explicitně brutální a perverzní, ovšem jinak zcela bez hlubšího smyslu.

Marně dumám nad tím, co má komiks žánrově představovat a co mi chtěl sdělit. Na erotické dílo je tam toho "málo" (ve skutečnosti hodně, ale působí jen jako doplněk), historický komiks to také není, autorovy fabulace je tam přespříliš. Děj samotný má sice jakýsi "spád", ale v podstatě (a možná paradoxně) je nudný a nezajímavý.

Celkový dojem: 50%

Přímočará exploatačka na téma odvrácená prostopášná a zvrácená tvář renesance - na "mistrovské dílo evropského komiksu" hodně málo. Je jasné, že i Jodorowsky musí za něco platit nájem, ale to není nikterak polehčující argument pro zcela předvídatelný a ničím zajímavý scénář. Od vyprávění po kresebné zpracování představují Borgiové jen řemeslně standardizovaný produkt bez špetky osobitosti. Nutno pochválit české vydání za to, že pánové z Crew se odhodlali zařadit doslov, který zcela upřímně poukazuje na nedostatky díla. A s tím, že Manara je sice dobrý řemeslník, ale umí kreslit jen jeden tělesný typ žen, nelze než souhlasit.

Jelikož Jodorowského Incal jsem dvakrát rozečetl a dvakrát nedočetl a Manara pro mě byl příslibem pouze pěkně nakreslených bab, ale ničeho víc, přistupoval jsem k Borgiům skepticky, ačkoliv mám (pseudo)historické intrikaření a la Hra o trůny velmi rád. A ejhle, okamžitě mě to chytlo a slupl jsem to jako malinu! Jodorowsky si nasadil o dost nižší laťku než u Incalu, postavy jsou prvoplánoví hajzlíci a scénář je spíš sledem senzačně dekadentních výjevů ze života Borgiovic famílie než komplexním, pečlivě vygradovaným příběhem s myšlenkou/myšlenkami hlubší závěrečného motta, ale je to zatraceně čtivé a sposta scén mi utkvěla, za všechny jmenuju závěr s chladnokrevným zabijákem vracejícím se ke své staré mamince. Ke čtivosti přispívá i Manarova velmi příjemná kresba, kdy člověk zjišťuje, že baby má sice sexy, ale všechny na jedno brdo, zatímco mužské postavy kreslí krásně různorodé. Podle doslovu tu dostala historie místy na prdel, ale to je mi víceméně fuk a neubráním se pocitu, že takhle zpracované učebnice dějepisu by na základkách slavily značný úspěch :)

Překvapivě trochu trash, ale zhltnul jsem ho jedním dechem. Výborně čtivá skandální historka. Manara exceluje, Jodo ventiluje svůj vztah k církvi a rozhodně se nestydí. Možná je ale ve finále škoda, jak se píše v doslovu, že se více nedržel skutečnosti, ale co... v kom to probudilo zájem, může si snadno dohledat fakta.

Až do poslední kapitoly jsem byl rozhodnut, že víc, než 4* nedám. Což o to, kresba je krásná po všech stránkách, za mě jasných 5*, ale scénář, ač je příběh velmi zábavný a čtivý, není tak propracovaný, jak jsem očekával. Nicméně poslední kapitola mě v dobrém slova smyslu dostala, hlavně úplný závěr, takže nakonec musím zasloužených 5*. Teprve na poslední stránce jsem si totiž uvědomil, že i na poměrně malém množství stran jsem se s postavami neuvěřitelně sžil a vše v příběhu mělo své místo. Určitě mě čeká ještě alespoň jedno čtení.

Svým způsobem je Borgia na českém trhu unikátní komiks s úchvatnou kresbou. Jedna akční událost střídá druhou (morová epidemie, volby papeže, invaze francouzského krále) a čtenář se rozhodně nenudí. Na druhou stranu jsou některé charaktery docela ploché a vůbec se za ty roky nevyvíjí. Kapitolou sama o sobě je erotika, která mi zpočátku krásně dokreslovala atmosféru doby, ale postupně se z ní stala spíš výplňová berlička scénáristy.

Podrobnější recenze od 16:15 na:
http://www.mixcloud.com/ondrakral52/komiksov%C3%A9-bubliny-11-verze-bez-hudby/

Velice pěkný komiks,líbí se mi ta brutalita,která je zde podáváná ,se zvědavostí sem čekal jaká další absurdita se tu objeví. Hodně pěkné triky s vínem-otrava a na konci ta konvice.Trochu mi tu vadili ty latinsko-italské nebo kdovíjaké,fráze,jelikož,ne vždy sem věděl co znamenají ale na druhou stranu nejsou nějak podstatné
kočičky jsou tu pěkně vykresleny,takové lehčí porno.....

Pokud se člověk chce dozvědět, jaký je tenhle komiks, udělá asi nejlíp, když si v knihkupectví přečte závěrečný doslov, který více než dobře shrnuje veškeré klady i zápory tohohle díla. Vytáhnu z něj pár postřehů, se kterými se ztotožňuji.
Hlavní zápor tohohle díla vidím v nulovém budování postav. Skoro to vypadá, jakoby si Jodorowsky řekl, že na něco tak trapnýho nebude plácat místem, když má po ruce Manaru, a místo nějakého psychologického vývoje ho raději nechal nakreslit další prsa nebo useknuté končetiny. Nejsem si jistý, jak dalece se zobrazované erotické scény a přemíra brutálního násilí blíží skutečnému historickému obrazu, ale v tomhle komiksu zabírá dobrých 85% místa. Zkrátka řečeno, když už tam někdo někoho náhodou nevraždí, tam se tam prostě šuká. Postavy jsou přitom naprosto ploché. Lukrécie je prostě jebací mašina, papež Alexandr VI. je figurka toužící po moci za každou cenu, Cesare jakoby papínkovi z oka vypadl. Neustále všem nadává, chce vést válku a ve volných chvilkách przní sestru. Lukréciin manžel je prostě tlustý homosexuál a víc se o něm nedá napsat, protože jinak ho kniha nepodává - stejně je na tom i Cesareho mladší bratr Giovani. V doslovu je ale zmíněna celá řada historických reálií, které by naopak mohli dodat komiksovém zpracování potřebnou hloubku, ale autoři je zcela vynechali.
Od průměrného hodnocení však tento komiks zaschraňuje Manarova kresba. Obvykle si kresby v komiksu moc nevšímám, nijak zvláštní dopad na mé subjektivní hodnocení nemá. Tady je to ovšem vyjímkou. Zatímco u scénáře je na škodu množství erotických scén, ve kterých si člověk snadno splete renesační Řím s Biblickou Sodomou, Manarovi jde tohle zjednodušené vyprávění na ruku. Nemluvím teď je o překrásných, i když všude stejných ženách, ale o kresbě celkově. Způsob, jakým vykresluje celá města, detialní a precizní zpracování jednotlivých obrázků nutí člověka komiks si spíš prohlížet než číst. Opravdu po dlouhé době, jestli ne úplně poprvé, zažívám, že by nějaký komiks táhla pouze kresba a scénář hrál tak nějak druhé housle, aby propojil jednotlivé obrázky. Jsem rád, že ho mám doma, ale spíše, než že bych si ho někdy přečetl znovu, si ho asi občas jen tak prolistuju a pokochám se tou výbornou kresbou. Škoda, kdyby byl příběh roztáhlejší a propracovanější, mohli jsme mít před sebou skutečně luxusní dílo. Takhle máme jen solidní portfolio Manarových kreseb.

Paráda. Pořídil jsem několik výtisků, měl pro kámoše vánoční dárek...
Mne dějepis ve škole bavil, ale věděl jsem, že nečtu historicky přesný popis, tak jsem se o to víc zpracováním bavil a kochal.
Jen by mne zajímalo zda je pravda, že překotné zakončení tohoto dílka, bylo zapříčiněno negativním ohlasem nějakých vlivných puritánských skupin.

Vydání tohodle Jodorowskeho bylo od Crwe neskutečně odvážným a možná lehce krátkorakým činem. Přecejenom, historická dramata-jakkoliv peprná- jsou něco před čím člověk(dodnes otrávený ze základkovského dějepisu)tak něják automaticky dává ruce pryč... Kdyby to nebyl můj zbožňovaný Jodo asi bych o to ani nezavadil. Čistě z obchodnického pohledu bych teda řekl, že Třeba Bílý Lama, nebo i ten Juan Solo by byl rozumnější volba-ale budiž..Metabaroni jsou na cestě a to už je hodně jiná písnička.

K samotné knize.. Jakkoliv je mi téma cizí, je to zase po čertech čtivé. Milo zbytečně neexhibuje a přitom perfektně podtrhuje příběh citlivou a precizní kresbou s aquarelem sedícím k atmosféře příběhu jako prdel na hrnec.
Vyčítat Jodorowskemu, že se nedrží historických faktů a netěží dostatečně z provokativních reálií(jak se to dočteme v doslovu historika) je trochu mimo. Kdo Jodorowského trochu zná, ten ví, že takhle on nepracuje a podobný přístup od něj očekávat nelze. Jodorowsky užívá historie jen jako odrazovéhového můstku pro příběh pracující s jeho vlastními obsesemi, vášněmi a psychoterapeutickými závěry.
Podtrženo sečteno=Incal, Metabaroni nebo Bílý Lama to není, ale pořád je to ten starý dobrý Jodo tak jak ho znám a miluju.

"Borgia" je rozhodně komiksem, kterým stojí za koupi. Je to jednoduše dílo, jež se bude vyjímat ve vaší knihovně, navíc si jsem skoro stoprocentně jistý, že je to kniha s potenciálem zaujmout i ty vaše známé, kteří o komiks jinak normálně nezavadí. Ano, Manarova kresba a jednotlivé panely většinou budou tím, co je bude zajímat nejvíc. A proč ne? Manarovy ženy jsou krásné a je třeba uznat, že některé stránky jsou takové, které jinde neuvidíte. Vyrazí vám dech. Tak to také může být. Kresba komiksu tohle dokáže. A je dobře, že se nám zase - a v kvalitním vydání, ať už měkké nebo pevné vazby - představuje zase trochu jiný komiks, který si rozhodně zasloužíme. I přes snížené hodnocení to myslím v tom nejlepším. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/01/447-borgia-75.html

V hvězdičkovém hodnocení jsem trošku přísnější, od takových jmen jsem čekal větší propracovanost. Kniha na mě působí jako takový "best of" sestřih, sice je příběh jasný a zábavný, ale chybějí mu drobnější propojovací nitky. ..... Ale nic naplat, velmi dobře se to čte. ..... Pokud by si někdo chtěl přečíst knihu (písmenkovou) o této rodině, tak bych doporučil, podobně dobře čtivou jako je tato obrázková, Mario Puzo - Rodina. ..... Takže tak.

Prvoplánové až hanba, ale skvěle nakreslené a mně vyhovující. Scénář jsem stačil sledovat a i v postavách jsem se vyznal. A potěšil mě doslov, který mě utvrdil v tom, že nic z komiksu se vlastně neopírá o reálná fakta. Resp. je toho hodně málo.

Ak niečo na miestnom komiksovom trhu chýba, tak je to poriadna historická fikcia. Borgia preto pôsobí ako klimatizácia v tropickom dni uprostred stredoeurópskych miest.

Na ploche štyroch albumov sa rozprestiera vzostup a pád jednej rodiny, oboje pôsobí ľahko ako devy, ktoré v ňom vystupujú. Jodorowsky vzal nejaké tie historické reálie a vymodeloval zábavný príbeh intríg, zrady, násilia a sexu na všetky spôsoby. No, je pravda, že hoci sa neštíti incestu, homo- či nekrofílie, orgie sú častejšie ako východy slnka, aj tak sa zoofília ocitne iba v reči, ktovie, či sa autori báli zákonodarcov alebo sa starecky pozabudli. Sledovať tú zmes nízkych pudov a vysokých túžob po moci je jednoducho slasť. Nemôžem si pomôcť, celé mi to pripomenulo komiksy z ABC, tam sa to podobnými historickými fikciami priam hemžilo (akurát si odmyslite deviácie a násilie). Ani jedna postava nie je kladná, ani jeden čin nie je aspoň zamak dobrý. Jodorowsky ukazuje najhnusnejšie podoby 15. storočia, cirkev v jeho podaní strká do vrecka všetky hriechy s istotou Satana, ktorý ich nielenže vynašiel, ale dávno prekonal. Známe historické postavy (napr. Leonardo) na tom nie sú o nič lepšie, dej rýchlo odsýpa a sem-tam sa zjaví aj literárny motív odinakiaľ (Svätoplukove prúty). Naozaj by sme asi nechceli žiť v dobe, kde vás pri vymenovaní za pápeža prešacujú, či ste chlap (aj keď neviem, či sa to nedeje doteraz), po svadbe musíte verejne súložiť a tak ďalej. Ale číta sa to úchvatne.

Intelektuálne založení jedinci, ktorí zvyknú premýšľať nad každým panelom komiksu, ktorý treba čítať pomaly (nedávno vydané Johnsovky typu Flash alebo Green Lantern), tu nepochybne svoje analytické schopnosti výrazne zdokonalia a štúdiom výjavov môžu stráviť i roky. Zásluhu na tom má Milo Manara, geniálny výtvarník, ktorý zvláda nielen úchvatné scenérie, násilie, ale hlavne sexuálne scény, ktoré sú vzrušujúce, a predsa nepôsobia vulgárne. Nie je to porno, je to skôr taká explicitnejšia erotika. Každý štandardný chlap bude z tých jeho ženských namäkko..., ehm, natvrdo. To, že sú všetky štíhle a vlastnia jednu tvár (čo si dokonca všimol aj pán historik v doslove), vôbec nevadí. Škála zmyselných výrazov je dostatočne pestrá, dokonca mám pocit, že v tých dobách museli byť všetky ženy pekné jazyčnice.

Dielo samozrejme má aj svoje muchy. Zdá sa, že by príbeh zniesol ešte zo dva zošity navyše. Posledná časť zrazu prejde z aktívneho deja do obrázkového zhrnutia s komentárom, aby sa osudy rýchlo uzatvorili.

To však nič nemení na tom, že súhlasím s vydavateľom, toto je majstrovské dielo európskeho komiksu.

Po stránce grafické je to úžasné dílo. Po stránce scénáristické, no... Začátek mě nadchnul, střed byl dynamický, Machiavelli machiavelistický, ale v poslední čtvrtině se Jodorowsky asi zbláznil. :-/

Rok. Celý rok jsem čekal až vyjde tento komiks a těšil se na brutální historické dílo od tvůrce Incalu.

Příběh jako takový má neskutečný spád, téměř na každé dvoustraně se odehrává nějaká sexuální scéna či brutální vražda až si člověk říká, jesli toho není moc.....není, protože je to napsáno a nakresleno velmi "nápaditě" až se člověk podvědomě těší na to, co že se zase stane.

Příběh je postaven na reálných historický základech, ale poté už se jede podle Jodorowského, který nešetří šokujícími scénami. Pokud by jen část z toho, jak je renesance v Itálii zde líčena, byla pravda, tak je to opravdu šokující a odpudivé období z hlediska morálky, cynismu církve a celkového stavu společnosti. Jak na závěr knihy dodává v histroickém okénku český historik, bohužel to tak v podstatě bylo. Jediná postava co je v knize aspoň trochu "normální" je da Vinci, i když vlastně....
Co bych příběhu vytkl je možná až moc velký nával událostí. Možná kdyby měla kniha o 2 sešity více mohla se látka ještě podrobněji zpracovat, především bych uvítal něco více o zakulisních machinacích, které by příběhu dodaly ještě více napětí a možná i tajemna.

Přesto se to výborně čte a člověk vůbec nemusí mít strach, že by nechápal vztahy mezi jednotlivými postavami či reáliím, jak v dějepisu někdy bývalo. Pokud někoho období přelomu středověku a novověku nezajímá a proto neuvažuje o koupi, tak tomu můžu poradit pouze jednu věc: koupit a ihned přečíst.

Kresba Manary je úžasná, erotično i brutální násilí je skvěle nakresleno, ovšem největší přednosti jeho kresby bych viděl v zpracování kulis příběhu, některé panely připomínají renesanční malby a při podrobnosti některých masových scén jsem si okamžitě vzpoměl na Drsnou školu a dlouho zkoumal všechny detaily.
Suma sumárum musím říct, že ten rok těšení se vyplatil a v MDEK vyšlo další úžasné dílo, které stojí za to koupit. Asi bych za sebe řekl, že nic lepšího letos nevyšlo a ani už nevyjde.
Teď už snad chybí jen dodat: rok......celý další rok budeme čekat na další Jodorowského opus a to na legendární Jodorowského Metabarony..

měl jsem za to, že termín ´čtivý Jodorowsky´ nikdy nepoužiju ..a vida ! :)