4

Příjemná sonda do dřívějších dob. Je vidět, že to Poláci měli dost podobné jako my a viděno dětskou optikou ten zážitek ještě umocňuje. Škoda, že Plus nevydal komplet. Takhle je to prostě ufiklé v půlce a celé to visí ve vzduchu.

Komunismus jsem zažil pouze jako dítě, takže mi bolševik nestačil nikterak ublížit, přesto se mi tento komiks hodně líbil, což je určitě taky díky citlivému překladu paní Zahradníčkové. Komiks jsem si musel dočíst v polštině, kde si překlad z francouzštiny střihla samotná autorka (pochopitelně), další díly si berou na paškál 90 léta, která byla v Polsku stejně divoká jako v Čechách a v zatím posledním sedmém dílu Marzi na prázdninách na Baltu prožije svou první lásku. Tento díl (Nouvelle vague) jsem si dokonce koupil na Champs Elysées ve Fnacu, čili ho mám na poličce jak ve francouzštině, tak v polštině. Tak moc mám tuhle sérii rád.
http://imgup.cz/images/2020/07/05/marzi.jpg

Jsem ročník 1978, Marzi 1979 (jde de facto o autobiografii), takže jsme si padli do oka. Fakt jsem rád, že jsem prvních deset let mého života prožil aspoň o kousek víc na jih od Polska, protože jejich tehdejší problémy byly mnohem horší, než ty naše. Nemám tak sice vzpomínky na věčně prázdnou lednici, přídělový systém, stanné právo a stávkující rodiče, takže o tom nemůžu napsat komiks... Ale pochopit ho dokážu stejně dobře.
V dobovém kontextu mě vytáčí snad jen těch pár příbehů, které se dotýkají církve a víry obecně. Nechápu, proč se Poláci téhle koule na noze nedokážou asi nikdy zbavit - vždyť třeba právě v téhle knize je krásně vidět, jak si jsou obě ideologie (křesťanství a komunismus) vlastně v jádru podobné.
A ano, říkám "v knize", protože tohle je opravdu hodně, hodně moc ukecaný komiks :-) Ale vůbec mi to nevadilo! Docela rád bych si přečetl další dvě knihy příběhů, které v originále vyšly. Ale francouzsky se kvůli tomu učit nehodlám...

"Přestavba má zádrhel, není papír na prdel" Socialismus ve své šedé každodennosti: nedostatek základního zboží, fronty na cokoliv, co přivezou do prázdných obchodů. Polsko 80tých let z pohledu malého dítěte vyrůstajícím na panelovém sídlišti, kde na pozadí dětských her a drobných starostí člověk vnímá rozklad systému a bezmoc obyčejných lidí. S výjimkou vykreslené silné tradiční role katolictví v Polsku, zkušenost dokonale přenositelná na ČSSR.

Výborně vystižená atmosféra skomírajícího totalitního režimu. Přesně takto si 80. léta pamatuji - šeď života a fronty před obchody.

Spíš než komiks mi Marzi připadala jak kniha plná ilustrovanýho textu. A obsahově jsem čekal nějakýho polskýho Hrdýho Budžese, ale to je můj problém.

Dal jsem si trochu odstup po přečtení komiksu, abych zjistil, jestli si ještě něco budu pamatovat. Pamatuji si hlavně na kapitoly se zvířátky, stání front na všechno možné v obchodech, pár lumpáren, co děti prováděly v baráku a reakci na výbuch Černobylu.
Politika mě tu dost minula – nebo mi nepřišla zajímavě popsaná, už ani nevím. Většina komiksu je barvená do šedých barev a pokud tu byly znázorněny nějaké velké emoce, tak mě to minulo. Už někdy ve třetině knihy jsem počítal, kolik toho ještě ‚musím‘ přečíst a druhá část už mě téměř vůbec nebavila.
Na vině je hlavně velké množství textu. Mnoho panelů má drobným písmem napsaný odstavec textu nahoře a dole. Přímá řeč v bublinách je jen někde. To už bych si snad raději přečetl klasickou knihu.
Jako dítě bych to určitě nečetl. Jako senior bych asi nepřečetl písmenka. Takže zbývá věk, ve kterém jsem, ale nějak se necítím být v cílové skupině.
Takže tolik k dojmům; pro mne nic moc.

Marzi je dalším klasickým příkladem snahy dívat se na určitou dějinnou epochu či politické prostředí skrze jakési dějiny každodennosti, u kterých však hrozí, že ona "obyčejnost" bude až příliš obyčejná. K tomu Marzi možná občas sklouzává, ale jinak z celého díla nejsem tolik zklamán jako čtenáři pode mnou. Kresba je úžasná, celkový "design" působí příjemným, neřkuli až moderním dojmem, přestože samotný obsah i forma je vzhledem k popisovaným údalostem spíše nesmírně šedá. Aneb komunistická 80. léta v Polsku. Je to trochu náhoda, že jsem před týdnem byl zrovna v Krakowě a následně v hospodě potkal Poláka historika - na spoustu věcí, o kterých jsem tam přemýšlel či jsem na ně narazil, jsou tady probírány. Je fascinující, jak je polská společnost na jednu stranu tak moc blízká té české a zároveň v mnoha věcech tak odlišná. Nejsympatičtěji pak vyznívají pasáže, jak běžní Poláci vůči Jaruzelského režimu vystupovali... jistě, koho historie a politika tak moc nezajímá, vidí v knize pouze nudné vzpomínky malé holčičky, ale jenom o tom ta kniha není. Skrze vyprávění Marzi totiž neprosvítají jen ony celospolečenské kontexty, ale člověka při četbě napadá spousta jiných věcí - od toho, co všechno si sám pamatuje z dětství až po to, v jak úplně jiné době žije (a to uplynulo pouhopouhých 25 let). Jak si člověk dnes neváží svobody, které má, a zároveň si ani ale necení čistě materiálních věcí, které kapitalismus produkuje a nutí nesmyslně spotřebovávat. Nové, nové, nové, nové věci... kup, kup! Musíš. Marzi byla ráda za hadrovou panenku a pomeranče, které náhodou dorazily do Polska.

Celkový dojem: 70%

Kresba Sylvaina Savoii rozhodně není slabinou, naopak, mám pocit, že to je nejsilnější stránka komiksu. Scénář je naopak neskutečně monotónní, téměř dokumentaristický a jaksi bezkrevný. Savoia dokáže skvěle zachytit mimiku a gestikulaci, ale Marzena Sowa jede jako kolovrátek, nezastavuje se, nechce prozrazovat žádné emoce. To zůstává na vizuální stránce. Vzhledem k tomu, že je komiks osobní zpovědí, čekal bych i trochu větší zásah a vcítění se autorky jako scénáristky. Bohužel, to opravdu silně postrádám. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/278-marzi-1984-1987-55.html

Život v Polsku za komančů očima malé holčičky , tohle téma slibovalo hodně . Snad proto se historky polské Máří dostalo v našich mediích celkem kladného hodnocení . Bohužel komiks je to nevýrazný a šedivý jako betonové králíkárny ve kterých se odehrává . Je tam vše co člověk čeká , fronty v krámech a podobné skopičiny ale nic z toho vám neutkví v hlavě a těžko se ke komiksu někdy budete chtít vrátit.

Tady jsem se docela seknul. Obálka působí takovým vážným dojmem a čekal jsem takový evropský Persepolis. Nestalo se =(. S Persepolis to má společné akorát malou holku v centru dění a členění do kapitolek (různého rozsahu, ale krátké). Marzi cílí spíš na menší ročníky a popisuje jedno konrkténí dětství. Máme tu problémy s kamarádkami, prázdniny u babičky, první domácí zvířátko a dalších X věcí, které jsou společné většině děcek nehledě na dobu (a chyběl mi tu třeba první školní den).
Režim tu působí spíš jako kulisa - žádný popis politické situace nečekejte, ale znalost polské historie není potřeba - je tu spousta příběhů na téma "fronta na X" a z některých zbytečně vyčnívá morální patos (to je jedno, že nemám věci z USA, hlavně že mám doma tatínka).
Pár příběhů se povedlo a byly dost zajímavé, ale bylo jich pro mě málo (třeba počernobylská situace nebo hamounění benzínu).
Marzi na mě bohužel byla až moc dětská