4

Tři příběhy rozprostřené přes osm původních sešitů, a to vše v jednom albu s názvem V kruhu. Už tu nejsou žádní hosté, kteří by na svá bedra převzali okovy tvorby, veškeré základní náležitosti (scénář/kresba) se odehrává v režii dvojice Vaughan/Guerra. Kdybychom chtěli být důkladní a sledovali všechny tvůrce, museli bychom přiznat, že už v minulé knize převzal opratě barev po Pamele Rambo umělec ukrývající se pod pseudonymem Zylonol a stejně tak obálky původních sešitů už nekreslí famózní J. G. Jones, ale nový výtvarník Massimo Carnevale. Ale zpátky k obsahu. Jak „Olizováni plameny“, tak „Héřino putování“ jsou doplňkové příběhy, bez nichž by se hlavní dějová linka bez problémů obešla, ale na rozdíl od bonusu „Komedie & Tragédie“ v Malém kroku pro lidstvo nejsou zmarněním snah po plynulém ději. Jen ho doplňují o boční větve, respektive retrospektivy, a navíc, byť název alba naznačuje opak, se netočí v kruhu. Hlavní kapitola, pěti sešitový „Prsten věrnosti“, pak uzavírá Yorikovo putování za vysvětlením jeho přežití a zcela nezbytně otevírá nové možnosti pro pokračování. Možná je to také důvod toho, že příběh subjektivně zvážněl a dospěl, což je rozhodně ku prospěchu věci. Takže ano, bavil jsem se a jsem zvědav, kudy dál povede cesta.

Tohle musím pochválit. Brian K. Vaughan se poměrně nečekaně vyhnul předpokládaným klišé a příběh nechal odvíjet v nové, zcela neokoukané stopě. Naneštěstí se však nějaká zběsilá gradace nekoná. Vývoj událostí je opětovně pozvolný, emoce stále na stejné úrovni, a kdyby občas nebylo nějaké té smrti, čtenář by ani neřekl, že se děje něco zásadního. V podstatě se jen opakují stejné motivy, tedy že po hrdinech někdo jde a oni před ním prchají. I tak se ale tvůrcům podařilo v několika kapitolách zase uzavřít různé vedlejší odbočky, díky čemuž celá mozaika nabývá víc a víc na celistvosti. Především s povděkem kvituji ukončení konfliktu se sestrou Héró, od které jsem tak trochu očekával roli Yorickovi osudové Nemesis, a ono kupodivu nic takového. Na druhou stranu, ten gambit působí natolik „jako že se vlastně nic nestalo“, až trochu naštve původní scenáristické blufování. Soukromě pak smutně postrádám původní motiv cesty přes půl světa za ztracenou láskou, který mi v první knize tolik uhranul.

Tenhle díl mě bavil. Kromě toho zvratu s Yorikem všechno fungovalo a bylo zábavné.

První půlka mě bavila moc, druhá méně, ale to je asi mojí averzi na akci, většinou jí tak prolítnu a mám radši ty kecy. Tady se jimi nešetřilo a pěkně se nám tu zažonglovalo s teoriemi pohromy. Tak uvidíme, v čem to celé tkví, já myslím, že za vším hledej ženu :-)

Čtení stále baví, ale stejně jako název tohoto pokračování, mi přijde, že vyprávění se trochu točí "v kruhu". Sice se dozvídáme, proč Yorick a Ampersand přežili, ale něco mi tam pocitově chybí, i když nevím co. Tak uvidíme, zda se v další knize z kruhu posuneme.

Nalijme si čistého vína a přiznejme si, že ve světě kde vymřelo víc jak polovina populace a zbyl jen poslední muž s opičákem, by se mělo řešit něco jiného než například ztracený prstýnek. Stále čekám kdy tato série začne řešit něco důležitého, ale v podstatě se tam řeší stále samé hovna, a to doslova " mrk " . Problém ovšem je ( i když to vlastně není ani problém ), že Vaughan zkrátka umí psát, aby to čtenáře dál zajímalo a nějakým způsobem bavilo. Pokud to tak bude až do konce, tak se nebudu divit a zatím mi to ani nevadí, ale pocitu, že tato série měla být o něčem jiném se asi nezbavím. 70%

Vaughan bere za páku a ve třech příbězích mocně akceleruje celou sérii. Yorick je konečně v laborce a poslušně čeká na všechny pronásledovatele, co má v patách. Děj se pohne, některé z dílčích linií první půlky se vyřeší nebo, připraví základ pro druhou polovinu série. Příběh je nicméně stejně čistý a elegantní jako kresba a je vidět, že autor ví kam to chce dostat. Carnevale pro tentokrát naprosto exceluje s obálkami z nichž některé jsou skutečná umělecká díla.

Po čtyřce opět perfektní díl. Hero začíná trochu píčovatět. Ninja nahánějící Ampa je opět na scéně a člověk si musí říkat, jestli ona náhodou neví něco víc než mi o zániku všech samců....

Tento díl je hodně zajímavý na zvraty a informace. Komiks je rozdělen na tři části a každá je hodně zajímavá a znovu posouvá postavy někam jinam. Je to krásná práce a je radost sledovat jak Vaughan pracuje s postavy. První část v kostele mě překvapila, protože jsem nečekal, že se Yorick rozhodne tak jak se rozhodl, a potěšil příběh druhé Beth s přistávání letadla. Druhá část o Héró je parádní a Vaughan si s ním dobře vyhrál, rozvinul charakter Héró úplně jinak a nutno podotknout, že dost zajímavě, a krásně ho vygradoval. Třetí závěrečná část je nejakčnější, je napínavá, ale něco mi v ní dost chybělo. Trochu mě vadilo jak si to ve výsledku sedlo a taky, že se problém Setauketskou skupinou vyřešil, tak jak se vyřešil(jakože jsem čekal mnohem větší konfrontaci a více informací). Nicméně závěrečný souboj v dešti je super a já se těším na další díl z Japonska.

K pátému dílu jsem se dostal po dvou měsících od předchozích čtyřech a tak se mi možná jenom špatně navazovalo. Z tohoto dílu jsem měl pocit, že tak nějak rozvolňuje děj, přestože v něm došlo k několika důležitým odhalením a konečně došlo i na ten posttragický sex. Mám pocit, že oproti předchozím dílům přibylo nadávek, které jsou příjemným kořením této série, je to pak více uvěřitelnější. Mám z toho smíšené pocity, ale asi to bylo dobré, protože jsem už s chutí vytahoval z knihovny šestý díl, když jsem zjistil, že je po půlnoci a měl bych se do práce trošku vyspat.

"Y: Poslední z mužů #05: V kruhu" - Tak po letech si to dám konečně "celé" znova... "Jo, kamarádi o mě taky říkají, že jsem píčus" ...říkám to stále a budu to říkat i dál, tahle série je prostě nejvíc!! Když vás z ničeho nic v úplně normálním ději rozseká taková debilně úžasná hláška, máte jasno... No, v ději se posuneme přes kostel až k přístavu, jak už jsem psal kdysi, bude i sex (první od apokalypsy). Yorick a jeho "rýmička" dokonce odhalí i tajemství přežití a opět se vyřeší plno dějových linek. Teď už je na čase druhá část celé série a to je cesta po stopách ... (no to je vlastně jedno)... Já se bavím pořád náramně a na stole mi už leží šestka! Za mě 5*!

Moje srdeční záležitost a jeden z nejlepších komiksů na našem trhu. Oproti minulému dílu, kde děj přešlapoval na místě a komiks byl zaměřený spíše na prohloubení charakterů jednotlivých postav (což rozhodně není výtka!), se v tomto díle posune děj, na poměry této série, až raketově vpřed. Přijde spousta odhalení a spousta dalších otázek (jak už je u této série zvykem). Kresba opět dokonale pasuje k příběhu a ač ničím extra nevyniká, pro účely příběhu si nedokážu představit lepší. Celkově tedy v polovině série musím konstatovat, že úroveň neklesá, ba právě naopak, čím dále v příběhu jsem, tím více jsem pohlcen světem, který Vaughan vytvořil a tím více jsem sžitý s výborně napsanými postavami. Mistrovské dílo!

Tenhle komiks je neskutečně ukecaný a tady to poznáte na plné koule. Mluví se zde opravdu hodně, hodně se zde řeší, ale pokud máte rádi smysluplné postavy, tady je najdete. Chovají se jako skuteční lidé - více méně - a udržují si své charaktery celou dobu, samozřejmě s určitým vývojem. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/11/363-y-posledni-z-muzu-5-v-kruhu-75.html

Stále na jedno brdo,ale lepší než předchozí díl.

Rád bych se někdy zeptal Guerry, prečo kreslí neustále tak atraktivní ženy. Copak většina ošklivejch umřela spolu s muži? Nebo je třeba Vida Guerra její sestra a kreslí podle ní... tak či onak, podobně jak říká erik, kresba ani zdaleka nevytrhne, děj tak nějak pomalu plyne... ale přesto všechno se to čte tak nějak hezky. Tentokrát skutečně přibylo akčního děje a soubojů, ale to u mě neznamená znak kvality, spíše naopak. Vaughan mě nechává neustále napjatého a já jsem stránku od stránky zvědavější, jak to teda je, kurňa.

Celkový dojem: 70%

Nejlepší série na pokračování pokračuje!
Opravdu paráda, už aby tady byl šestý díl! Tentokrát jsme se dostali do San Franciska a vyřeší se několik problémů! Ale než se do San Franciska Yorick a jeho tým dostane, půjde Yorick do kostela v příběhu Olizováni plameny a bude mít sex s Beth. Následuje Héřino putování, v kterém se dozvíme příběh Héro už od dětství. A v závěrečném 5ti dílném příběhu Prsten věrnosti se setkáme s tajemnou skupinou i s ninjou. A vyvrcholením je zjištění, proč Yorick přežil!

Drzi si uroven ako vzdy :)

Velká spokojenost, zatim asi nejlepší díl, který bavil od první do poslední stránky. Konečně se člověk taky něco dozví...a opravdu hodně se těšim na pokračování.

Pro mě veliká spokojenost. Tak nějak takhle jsem si tuhle serii představoval. Prohlubující se psychologie postav, sex, napětí, různé teorie, díky čemu Yorrick přežil, překvapivá zjištění a akce (ta jediná byla v minulých díle dostačující). Já jsem se teda nenudil ani chviličku a celý tento díl jsem doslova zhltal a často s otevřenou pusou. I emoce mi místama přišli dost silné, nebo to alespoň ve mě silné emoce vzbuzovalo. Pro mě byl tento díl naplněním onoho potencionálu, který podle mě tahle serie v minulých čtyřech dílech nedokázala využít. Donutilo mě to otevřít předchozí knihy a znovu si je prolistovat. Bylo by fajn, kdyby se Vaughanovi podařilo tohle tempo udržet, protože tenhle díl mi dal úplně nový pohled na celou serii.

Sme v polovici, nuž neprekvapí, že sa v tejto nijak originálnej, príjemne (nezaujímavo) napísanej, rovnako nakreslenej, nič moc akčnej, nič moc neriešiacej a už vôbec nie nezabudnuteľnej sérii začalo konečne schyľovať k napätiu. Áno, je tu ponúknutých niekoľko verzií príčin katastrofy (a prežitia hlavného hrdinu, čo je vlastne tiež katastrofa), od úsmevných po úsmevné, ale „vedecké“. Dôjde na sex, v slovníku pribudne nadávok, dokonca sa zjaví viacero drsne akčných scén a celé to končí na móle s výhľadom na Japonsko. Zo začiatku som sa dosť nudil, vyslovene otravné mi prišli scény z minulosti, ktoré osvetľovali mladosť súrodeneckej dvojice, aj keď sa im asi vyhnúť nedalo. S nástupom akcie a tých teórií ma to však vtiahlo do deja, dokonca by som povedal že druhá polovica knihy je zatiaľ najlepšou, čo posledný z mužov zatiaľ ponúkol. Preto, kým tu ešte vegetujú percentá, hodnotím za 75. Ale platí to, čo minule, neverím, že si to niekedy prečítam ešte raz, neutkvela z toho vo mne jediná vec, pre ktorú by to za to stálo.