5

Naprosté utrpení to vůbec dočíst. Pořád se jenom žvaní a nic se neděje, ještě k tomu v tak nudném prostředí a s nezáživnými lidmi. Tohle jde mimo mě.

Váhám mezi 3 a 4 hvězdami.
Stejně jako Kazumaki, i já jsem Město světel četl poprvé před lety a říkal jsem si, že jsem to asi nepochopil tak, jak bych měl, a že se k tomu raději vrátím později. Jak tedy dopadlo druhé čtení?
Inu, napsané je to rozhodně dobře a bavilo mě to. Osudy mi přisly zajímavé, prostředí a nálada vykreslené tak, jak by měly, provázanost taky fungovala, odsýpalo to. Ale...
Přeci jen mi tam něco chybělo. To něco skrytého, něco hlubšího, co jsem tam prostě ani při druhém čtení nedokázal najít, nebo to tam zkrátka ani vůbec není. Což je škoda, protože potenciál to na to má a některé věci mi tak přijdou, že vyzněly do prázdna.
Ovšem jako náladovka neobyčejných životů v obyčejném sídlišti to funguje fajn, jen na to asi zase do týdne zapomenu.

Přestože nejsem nějak zatížená na seinen a moc jich ve své knihovničce nemám, tohle mě opravdu oslovilo. :-) Jedná se o moji první mangu od Hanami a musím říct, že to byla dobrá volba. Je to působivé počtení, že je depresivní, to tu už bylo zmíněno několikrát, tak se k tomu ani nemusím vracet. Ale já právě tyhle depresivní díla mívám celkem v oblibě. Popravdě mi to z nekomixové branže připomíná mého oblíbence, japonského spisovatele Harukiho Murakamiho - vyvolává ve mně podobné pocity.

Sečteno a podtrženo - za mě rozhodně dobré dílo.

Pamatuji si, že jsem si kdysi po prvním přečtení řekl, že možná ještě nejsem natolik vyspělý, aby to na mne dostatečně zapůsobilo, a že pár let počkám a i já změním názor.
Po téměř pěti letech jsem to četl znovu a opět mě to minulo. Škoda, doufal jsem, že pro to najdu stejné nadšení jako ostatní, ale nestalo se tak. Pro mě to byla celkem průměrná náladovka s postavami, na které jsem už po několika minutách zapomněl a příliš mě nezaujala ani kresba. Trošku promarněný potenciál.

No dop**dele...
Zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení a pokud mu dáte šanci, tak vás možná zavede i do trošku neprozkoumaných míst Vaši duše.

Ten pocit ve mě po dočtení asi chvilku zůstane, je to těžké nějak více rozvádět a jak píše Černá Krysa, každý si v tom najde něco jiného.

Odhlídnu li od příběhu, taky jste měly pocit, že kresba je v některých chvílích schválně "nepříjemná" - hlavně když jsou kresleny obličeje? (už ta první ukázka je dobrý příklad)

Mám rád japonské obskurnosti a některé nemainstreamové mangy patří k tomu nejlepšímu, co komiks může nabídnout. Město světel k této skupině patří. Pochmurná, leč naprosto lidská atmosféra každodennosti, osudy obyčejných lidí a k tomu slabé náznaky magična a černého humoru. Četlo se to pěkně, až na tu pachuť deprese, která v člověku po zavření knihy zůstane.

Celkový dojem: 80%

Mě se to celkem líbilo... nicméně bych se místo toho podivuhodného závěru radši dozvěděl, jak jednotlivé příběhy dopadly. Vtípek v pozadí jsem nenašel ani jeden, ale moc jsem tomu nedal ;)

jsem rád, že se Město světel lidem líbí stejně jako mně, je ale třeba si uvědomit, že tohle není ani zdaleka nejlepší manga od Inia Asana. kdyby tu jen vyšel Solanin. to je jeden z mála komiksů, který dokázal ve mě vyvolat silné emoce. vážně škoda, že to Hanami s mangou u nás zabalilo.

Dodatek: Město světel byla první manga, kterou jsem kdy přečetl a pořád jí nemůžu dostat z hlavy. Chci jen dodat, že Černá krysa to vystihla skvěle:) Já se v tom prvotním opojení na moc konkrétnějších dojmů nezmohl:)) Užíval jsem si všechno, od nádherný kresby až po přece jen poněkud odlišný chování postav. I mě kniha zaujala čistě na základě názvu a obálky; a jsem zvědavej, jestli najdu mangu, která by tenhle zážitek překonala. Smekám před Asanem za to, jak dokázal, že si z toho smutku člověk ve finále odnáší tak silnej pocit naděje.

Už dlouho, možná ještě nikdy se mi nestalo, že večer dočtu komiks s nějakým pocitem a když se ráno druhej den vzbudím, ten pocit pořád trvá. A moje první myšlenka po probuzení patří tomu, co se dělo v tý knížce.
Je to trochu hořký a trochu smutný a zároveň ale osvobozující.
Tahle kniha (knížtička) na mě hluboce zapůsobila, dalo by se říct, že splnila očekávání, doufala jsem a přála si, aby byla přesně taková...přesože jsem si jí vybrala podle názvu a obrázku na obálce, bez jakejchkoli referencí. Přitáhla mě jak magnet.
Autor nechává ve svejch příbězích spoustu prostoru na přemejšlení, ale (díky bohu) nemusíte mít zrovna IQ 180, aby jste jim porozuměli. Příběhy jsou tak otevřené, že samotný čtenář je spoluautorem toho, co mu z toho nakonec v hlavě vznikne, takže každýmu vznikne něco trochu jinýho. Ale pravda je to čemu věříš, takže všechny příběhy, které vzniknou v hlavách všech čtenářů jsou správně.

Nádhera.

To jedno slovo dokonale vystihuje můj zážitek. Sám žiju na sídlišti, takže ta atmosféra ospalých slunečných dní, kdy se člověk může jen tak bezcílně poflakovat po okolí, mě snadno oslovila. Stejně jako styl vyprávění, který je tak trochu alá Pulp Fiction.

PS: “Absurdní vtipy zakomponované do pozadí“ jsem hledal celou dobu jak idiot a nenašel ani jeden jedinej, tak snad vám tahle informace ušetří spoustu soustředěnýho mžourání:D

Sonda do hlbín detskej i zúboženej podoby ľudskej existencie v betónových mestských sídliskách, kde samovraždy sú iba jedným z možných riešení, ma nebavila. Neviem, čím to je, ale keby som chcel priveľmi mudrovať, tak by som tu teraz vypisoval čosi o kultúrnych bariérach. Jednoducho som sa nudil a clivé osudy mi prišli ľahostajné. Pritom to rozhodne nie je nejaká úbohá blbina.

Proč? Protože mě ještě žádná manga takhle nechytla. Proč ještě? Jakožto obyvatel Mostecka, kde polovina původních měst a vesnic zanikla kvůli těžbě uhlí, se dokážu vcítit do Trojočka, pohrdajícího městem světel. Proto.

Tak tohle se opravdu povedlo.Perfektní příběh krásná ponurá atmosféra a fakt promakaná kresba.Sem rád že je tu Hanami a že šáhlo zrovna po tomto příběhu.Postavy sou perfektně vykreslené hlavně jejich pocity ai po psychologické stránce super.
POZOR OPRAVDU NEDOPORUČJI ČÍST PŘI ŠPATNÉ NÁLADĚ.
Asi se poněkud nepochopil ten dovětek s autobusem.

Demografickým zařazením seinen. Jinak žánrově série propletených povídek "ze života", ale v žádném případě ideálního. Příjemná záležitost. Doufám, že Hanami pro náš trh seženou práva i na Solanin.

Asano Inio

Od Inia Asana mám tři mangy v angličtině a byl jsem rád, že Hanami vydalo věc, která v angličtině (ještě) nevyšla. Ani tentokrát Ino Asano nezklamal, kresba tradičně perfektní (jeho obličeje mi malinko mi připomínají Romitu Juniora) a příběh také tradičně depresivní, až nelítostný. Rozhodně špička seinen žánru. Další bonbónek od Hanami.