2

Já nevim proč, ale vedu s pracemi Petra Kopla furt nějaký vnitřní boj (hlavně s barevnými). Stále bojuji s malou přehledností. Přitom když si vezmu jednotlivé panely, tak je "vše" jasné, ale jako celek to na mě působí tak nějak chaoticky, neharmonicky. Přirovnal bych to k vlasům: krásná bujná hříva, která by potřebovala přistřihnou a učesat. Pokud bych takto pokračoval, tak: Kopl dobře podporuje růst svých "vlasů", ale potřeboval by dobrého kadeřníka (redaktora?) který by mu ten jeho bujný porost pročesal, učesal. .... Ale to je asi neduh většiny české produkce, že zaměstnanci vydavatelstvích nemají moc chuť autorům pomáhat, nebo ani nevědí jak. .... Když tak koukám, při psaní mého komentáře, tady na tu obálku, tak to vystihuje docela slušně o čem mluvím. V podstatě tam není nic špatného, dokonce se dá říct, že působí harmonicky, ale ve mě to nabuzuje pocit kýčovitého chaozu. Jak se říká, méně je někdy více. ........ Aby si někdo nemyslel, Koplovi velice fandím a jeho práce mě baví (i, ač se možná nezdá, tato kniha) jenom mi je líto, že se to jeho úsilí a vynaložená práce, tak nějak ztráci v nepřehlednu. ........ Tento komentář se ani tak neváže k této knize, jako spíše k celkové Koplově produkci, teda až na Broka, ten je bez chaozu a má i parádní obálku. ... Takže tak.

Příběh je plný cti a pravdy, ale stejně ta i lží a intrik, jsou zde hrdinové, krásné ženy, podlí zlosynové a intrikánky, nechybí magie, bájná zvířata, souboje individuální i válečné. Tohle je prostě krásný epos o tom, jak se Británie sjednocovala a jak jednoduché to nebylo. Petr Kopl tohle byl schopen do své komiksové adaptace všechno vložit, ač se to zdá celkem neuvěřitelné, navíc se mu povedlo vše prodchnout svým osobitým humorem. Některé vtipy jsou nápadné, jiné jsou nápadné méně, ale ani v jednom případě se mi nestalo, že bych si řekl, tohle je trapný vtip. U "Třech mušketýrů" tam jeden moment byl, ale to je jediný na celkem čtyři knihy, co jsem od Petra četl. To je dobré skóre na člověka, který vkládá humor do snad každé své knihy. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/150-kral-artus-85.html

Král Artuš Petra Kopla. Tahle kniha stojí za přečtení kvůli posledním čtyřem stranám. Čarodějka Morgavsa tam naprosto přesně definuje smysl a podstatu Artušovské legendy v pěti větách. Jestli chcete pochopit Artuše, přečtěte si to! Víc vědět nemusíte. I když není Artuš to nejlepší, co jsem od Kopla četl a je pravda, že vzhledem k obsažnosti Artušovských legend došlo k velmi významnému zkrácení a změnu konce, je vidět, že Kopl látce přesně rozumí. Tak, jako se mi stalo skoro se všemi Koplovími komiksy, po přečtení konce, jsem byl nucen, přečíst si to znovu a teprve potom, jsem mnohé scény pořádně pochopil. Artuše znám a je to moje oblíbená četba, takže vím, jak to má se všemi dopadnout. Proto mě konec druhé kapitoly hluboce zasáhl.

Hned na úvod přiznám, že jsem neviděl Excalibur a neznám Artušovu legendu, takže možná proto hodnotím o něco níž. Petr Kopl je borec a fandím mu, ale u tohodle komiksu jsem se nějak nudil. Na můj vkus málo humoru a děj je takovej nezáživnej. Trošku jsem se zamotával ve jménech a netušil chvilkama kdo je kdo. Za to ale asi Petr Kopl nemůže a bude to spíš tím příběhem. Jak říkám, kdybych viděl Excalibur, asi bych si komiks víc vychutnal. Takhle jsem tam nikomu nefandil a osud Artuše i Merlina mi byl prostě na háku...