5

Jaroslav Papoušek tribute.

Taková hříčka no... :-)

Tak tohle pro mě byl nejhorší díl Brutto. Nějak mě to nechytlo. Nemůžu si pomoct. Možná na to musí bejt ta správná nálada...

Nevím, jestli si toho Neutrino u Grusových komiksů všiml až teď, ale banální neuvěřitelné příhody přitažené za vlasy až k akční zápletce by mohly být Grusův trademark, takže nad tím bych bych se nepozastavoval. Nad kresbou určitě jo: Grus svojí kresbu rozvolnil už v deníkové serii Volemanových kraťasů a sám to komentoval ve smyslu, že ho to tak víc baví. Myslím, že skupině lidí, které se líbila kresba komiksu Pod dekou Craiga Thompsona, se bude líbit i nová Grusova kresba, protože ty linky neplní jen účel nějakýho plastickýho ohraničení objektů, který definujou, ale vypovídají i svižností, roztřeseností, pečlivostí, zjednodušeností atd - na pražské verzi výstavy Generace nula byly k vidění Grusovy skici popsané mj. poznámkami o tom, jak svižně který panel vykreslit: není to tedy nahodilé a je to součást jeho komiksové řeči. Na celém komiksu je zvláštní právě kontrast děje, který je až příliš klasická groteska, a jakýsi horečnatě naléhavý styl kresby - což má na vnímavého čtenáře následek obrovského vtažení do světa těch postav, což je nejen v českém komiksu docela vzácná věc.

Na Grusovi vždy na první pohled zaujme mimořádná "komiksovost" jeho příběhů a tvůrčí invence. Takovéto zapojování televizních prostřihů, různé střídání pohledů či texty typu "Dále učinkuje: Pan Hrnec" jsou velmi nápadité a osvěžující a občas zřetelně odkazují ke klasické české škole Káji Saudka.
Děj tohoto komiksu na mě však bohužel působí značně prvoplánovitě. Snaha vykřesat z banální všední příhody akční zápletku není špatná, ovšem nesmí být jako v tomto případě křečovitá a málo uvěřitelná. Autor vlastně stále směřuje jen k tomu jednomu cíli a neváhá překračovat únosné meze. Závěr je navíc také nic moc, bez nějaké kvalitnější pointy.
Další věc, kterou musím vytknout, je kresba. Grus coby student klasických malířských technik u Zdeňka Berana zvládá dokonale realistickou kresbu a dokud ji používal (Nitro, Voleman 1...), byl na špičce. V současnosti se však snaží podle mě více směřovat k autorské stylizaci a karikatuře, zjednodušuje tedy výtvarný projev a zrychluje ruku. Problém je, že to dělá podle mého názoru příliš spontánně, bez rozmyslu, a nedaří se mu to. Jeho postavy se mi prostě zdají divné - někdy kreslí celé oko, jindy jen tečku, někdy víc karikuje, jindy zase spíš modeluje. Možná se jedná jen o lokální experiment a u Volemana se od něj zase odvrátí, ovšem už u Volemana trojky jsem měl lehký dojem úpadku. Když už jsme ale u opaličkované postavy s kšiltovkou, závěrečná reklama na něj je geniální!
Celkově se mi to zas tak nelíbilo, ovšem Grusův způsob vyprávění je pořád naprosto unikátní a přirozený a i zde se jedná v českých poměrech o velmi nadprůměrný komiks.

Brilantní etuda o vztazích v rodině, nepostrádá vtip, lehkost, gradaci. Jednoduchý až karikaturní styl dává prostor vyjádření emocí a situací, vložky typu sportovních přenosů umocňují dynamiku děje. Už jsem to četla třikrát a zdá se že stále nemám dost.