1

Jako taková, řekněme, úvaha, to vcelku funguje. Rozsah je velmi malý, půjčil jsem si to v knihovně a přečetl v tramvaji než jsem dojel domů :) ale líbilo se mi to, hlavně vizuální podoba, kdy jsou postavy a pozadí jenom načrtnuté, ve stínech, nebo v obrysech. Některé panely jsou opravdu pecka.

Po výtvarné stránce super, ovšem bubliny a grafika písma dávají výslednému dojmu fest za ucho. Navíc mi vadila absence dějové linky a to včetně nějaké přidané faktografie. Kdybych o osobě Jana Palacha nevěděl alespoň v základu něco, dost možná by mi dělalo problém se v příběhu vůbec orientovat. V tomhle ohledu mě komiks vůbec dost iritoval, protože je hodně zaujatý a jeho vyznění jednoznačné - kdyby Palach dneska věděl, pro koho se upálil, určitě by brečel. Čímž mi Petr Vyoral nepřímo naznačuje, že jsem mamlas, protože nerevoltuju a jsem jen členem tupého stáda ovcí. Jenže jeho dílo vlastně nefunguje ani jako plnohodnotný pamflet, spíš jen tichý výkřik nad úpadkem morálky. Třítečková obsese pak tuhle jeho soukromou výtku po literární stránce trochu kazí.
Výborným nápadem jsou závěrečné výňatky z chatové diskuze, kdy se různí lidé vyjadřují k Palachově sebeupálení. Jenže vybrat jen ty negativní, které ukazují, jak jsou některé osoby hloupé, mi přijde okatě prvoplánové a navíc zavádějící.

Vzhledem k tomu, že se jedná o komiks v podstatě historický, minimálně proto, že se z velké části odehrává v letech 1967 a 1968, asi by bylo záhodno tomu trochu přiblížit i mluvu, protože místy budete mít pocit, že takhle lidé před téměř padesáti lety určitě nehovořili. Je tak vidět, že komiks vznikl především jako snaha reagovat na událost, možná i na článek, který je v závěru uveden a na který jsem zde odkazoval. Bohužel je to právě ta poslední stránka, tedy část překopírované diskuse, která řekne nejvíce. Na druhou stranu, jedná se pravděpodobně o výtah z této diskuse, která mohla být mnohem obsáhlejší, a nemusely zde být jen tyhle názory. I to je zavádějící. Ano, vracejme se k Janu Palachovi a jeho smrti - a případně také životu - ale asi bude lepší, pokud tyhle návraty nebudou znít jen jako výkřiky. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/03/541-posledni-cech-50.html

Doufal jsem, že autor shrne fakta a něco se dovím. Nestalo se. Na konci je dokonce uvedeo, že jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná. Název je úderný, jen nevím v čem je Palach poslední. Co potom Josef Hlavatý, Jan Zajíc a Evžen Plocek, Charta 77? Chci jen říct, že máme spoustu hrdinů. Tady ovšem nejde ani tak o národnost, jako o osobní přístup každého člověka. Možná je tím myšleno, že sebevražda je to poslední, co něčemu pomůže...
Kresba by si zasloužila víc práce. Poetičnost se tomuhle dílu však upřít nedá.

Procenta u mě komiks získává za téma. Bohužel by možná bylo lešpí kdyby celkové pojetí komiksu bylo trochu jiné. v tomto případě bych se nebál ani jistému přiblížení té odporné školní povinné litaratuře.

Těžko tu nespoilerovat... "Poslední Čech" je vcelku zamyšleníhodnou esejí na téma "Jan Palach", ve které se Petr Vyoral pokusil vyjádřit pochyby (řekl bych spíš své než hlavního protagonisty, jehož ústy promlouvá) o smyslu toho nejradikálnějšího výkřiku proti všeobecnému přizdikakání krajanů, přepadených v pozdním létě roku 1968 Břežněvovou soldateskou. I přes jistou schématičnost v hrdinově dumání o českém národu musím napsat, že mi je tenhle novodobý apokrýfek sympatický tématem i zpracováním. Snad jen ta občas úmyslně ledabylá kresba mi přišla v závěru příliš ledabylá - mám na mysli epiložní Kapitolu 6, kde jsem se musel bránit dojmu, že se u Franty v hospodě sešel Širokko se Širokkem.
(A už jen do závorky: Celkem pochybuju, že mnou tak neoblíbená in-hláška "dát to" byla u adolescentů oblíbená už v roce 1967. Cituju (řeč byla o zkoušce): "Zdar, Jene. Tak jak, dal si to ?" Pochybuju... :---))