Hezký dům u jezera
CREW1. vydáníbřezen 2025série DC Black Label 17/17
4.4
...
...
...
...
+ 6 dalších ukázek
Koupit
Deset jedinců dostalo pozvánku na víkend do honosného domu u jezera: Grafička, Klavírista, Novinář, Komik, Spisovatelka, Vědkyně, Účetní, Konzultantka, Akupunkturista a Doktorka. Jejich vzájemná vazba? Jejich přítel Walter, který jim dal tyto přezdívky.
Někteří znají Waltera už od střední školy, jiní se s ním setkali na vysoké a jedna z nich se s ním setkala teprve nedávno. Ale už za pár dnů odhalí toho „skutečného“ Waltera a důvod, proč si každého z nich pečlivě vybral do svého kruhu přátel.

Obsahuje sešity série The Nice House on the Lake #1-12 (červen 2021 - prosinec 2022)
Vyšlo jako 15. svazek edice DC Black Label.


Scénář
James Tynion IV
Art
Álvaro Martínez Bueno
Ink
Álvaro Martínez Bueno
Barvy
Jordie Bellaire
Obálka
Álvaro Martínez Bueno
Lettering
Pavel Mařata
Překlad
Filip Ženíšek
Redakce
Markéta Audy Masopustová, Filip Gotfrid
CdbID
11413
Žánry
horor
ISBN/ISSN
978-80-7679-734-5
Vazba
šitá v tvrdých deskách s přebalem
Formát
168 x 258 x 30 mm
Hmotnost
1330 g
Tisk
barevný
Stran
424
Původní cena
990 Kč
Orig. soubory
The Nice House on the Lake: The Deluxe Edition (DC Comics, 2023)
Tynion by měl učit psát ostatní autory první kapitoly. Výborný začátek, pak se odhalí o co kde a to vám nemusí sednout, ale přijměte to tak jak to je místo aby jste byli nespokojení že to není podle vás a budete odměněni výborným příběhem podpořeným krásnou kresbou.
Skvělá dialogovka s tísnivou atmosférou, které sice trošku v druhé půlce dochází dech, ale i tak jde o výjimečnou záležitost. Množství postav je ze začátku zmatečné a je třeba se na čtení soustředit, na konci knihy je naštěstí seznam postav s popisy a grafickým znázorněním. Když se ale v postavách zorientujete, příběh vás odmění propletenými vztahy charakterů, skvělou retrospektivou, proplétáním se současností a hlavně, udrží čtenáře v napětí až do konce. Na kresbu jsem si zvykal, postupně se mi
ale zejména s výrazným kolorováním vryla pod kůži a pár stránek je tu opravdu krásných. Co bych ještě zmínil, tak výjímečnou práci s panely a pár dobrých cliffhangerů. Jestli bude pokračování, jdu do něj.
Marně přemýšlím, jak říct něco k příběhu a zároveň něco nevyzradit. Protože tento příběh je o neustálém odhalování a čím méně toho o něm budete na začátku vědět, tím lépe. Základní premisa se odhalí už v úvodním sešitě, ale i tak stojí za to přečíst si to v knize než někde na internetu. Zkrátka skupina lidí, jež má společnou minulost, je pozvána na týden do domu na jezeře. Do domu, kde některé věci fungují zcela nečekaným způsobem. Nutno říct že příjemně nečekaným. To místo je ráj. Ukáže se ale, že hostitel, který je přítelem všech pozvaných, není tím, za co ho všichni spoustu let měli. Asi nemá smysl zmiňovat, že se všechno hodně rychle nepěkně zvrhne.

Nevím, do jakého žánru ten příběh zařadit. Na přebalu to samo sebe označuje za horor a jsou tam zároveň zmíněny příběhy jako je Kingovo “To”, ale také seriál Lost - Ztracení. Ale jsou Ztracení horor? Ztracení jsou vcelku dobré přirovnání. “Nice house on the lake” také sleduje izolovanou skupinu lidí, šťourá se v jejich minulosti a vzájemných vztazích, a občas do vývoje zasáhne něco nepřirozeného. Opravdu hodně se v tomto komiksu mluví. Navíc jsou do příběhu často vložené stránky s přepisem konverzace, s emaily, nebo se záznamy chatu. Celý děj se odehrává víceméně v poklidu, v konverzačním tónu, lehce pod stresem, ale občas to velmi pěkně vyeskaluje a potom je to hodně intenzivní. Neoznačil bych to za psychologický komiks, ale něco málo to o lidech a jejich tendencích vypovídá.

Nejúžasnější na tomto komiksu je ale jeho výtvarná stránka. A to jak kresba, tak i práce s barvami a s panely. Kvůli výtvarné stránce mě ten komiks zaujal a koupil jsem ho. Bez ohledu na to, o čem to je. Celé to vypadá jako kreslené barevnými pastely, nebo štětcem a barvami, i když je to celé nejspíše dělané na počítači. Prostě to na mě na první i druhý pohled působí naprosto úžasně. Po celou dobu čtení jsem si to užíval. Nějaké výtky bych ale měl. Když se začtete, tak se často snadno ztratíte v tom, jak máte panely číst. Často jsem na konci levé stránky zjistil, že tahle dvoustrana se měla číst dohromady. Taky mi párkrát vadilo, že jsem pořádně neviděl, co je ukryté uprostřed ve vazbě, a násilím jsem to více rozevírat nechtěl.

Za příběh bych dal čtyři hvězdičky, ale za tu kresbu musím dát plný počet.

P.S. Toto hodnocení jsem psal k anglické deluxe verzi. Jsem zvědavý, jak ta kresba vypadá v o chlup menším formátu. Po přečtení české verze doplním.
Mám rád, když mě něco překvapí a zaujme. Čím více mám načteno a nakoukáno, tak tím více je to těžší a těžší. A v dnešní době přijít s něčím novým a originálním není úplně jednoduché. Scénárista James Tynion IV. si toho je dost vědom a je natolik chytrý, aby to dokázal využít ve svůj prospěch. Tynion ví, že jeho příběh a zápletka není nejoriginálnější, takže musí vsadit na něco jiného. Tím jiným je zde jak a proč. A tohle se scénáristovi povedlo na výbornou.

Tynion se velmi chytře rozhodl, že některé zásadní zvraty prozradí hned na začátku a během celého vyprávění bude se čtenáři hrát jistou hru. Hru, ve kterém nám bude říkat pravdu a zároveň nám bude v jistých ohledech lhát, bude nám ukazovat celkový obraz a zároveň nám něco zásadního skryje. Líbilo se mi, že Tynion během celého vyprávění několikrát změní status quo, a převrátí dosavadní děj na ruby.

Tahle hra s očekáváním, co se stane dále, mi hodně sedla a udržovala mě neustále napjatého a nutila mě o příběhu, motivacích a celkovém vyznění přemýšlet. A to je jedna z nejlepší věcí, které vám může nějaké dílo (hry, filmy, knihy, hudba, umění, prostě cokoliv o čem můžete přemýšlet) dát. Že o něm přemýšlíte, analyzujete ho, dáváte do něho vlastní pocity a myšlenky. Jakmile se vám tohle stane u nějakého díla nebo výtvoru, tak víte, že to dílo pro vás není obyčejné a něco vám dává. A to je sakra dobrý pocit.

Tynionovi se tohle podařilo a já posledních pár dní o komiksu přemýšlím. Přehrávám si ho hlavě, snažím se si vybavit různé detaily a také to co mi uniklo, přemýšlím o příběhu, přemýšlím o zvratech, přemýšlím o chybách, přemýšlím o tom jak bych to udělal já. Prostě o tomto komiksu dost přemýšlím, a to je obrovská pochvala. Je to také obrovský důkaz toho, že Tynion vytvořil něco výjimečného.

PS: Odpověď na jednu z nejdůležitější otázek dostaneme v průběhu celého komiksu několikrát. Ta odpověď je ve výsledku opravdu jednoduchá, ale přesto je to jedná z nejsilnějších věcí na tomhle světě. Až takhle jednoduché a prostě to je, ale Tynion to dokázal skvěle prodat, že mu za to budete tleskat.

Komiks má úžasnou vizuální stránku. Jedná se o velmi autorský komiks a umělci mu dali nádhernou a výstižnou estetickou stránku. Kreslíř Álvaro Martínez Bueno odvedl fantastickou práci a já jsem si jeho práci neskutečně užil. Je vidět, že Bueno dostal u tohoto projektu volnější ruku a využil jí na maximum. Na panelech a stránkách vidím tu hravost a nadšení, které do toho Bueno dal. Opravdu je radost si komiks prohlížet a vidět, jak si Bueno hraje, zkouší jiné stylizace, a některé věci si v rámci možnosti upravuje podle sebe. Při čtení jsi určitě zkuste všímat různých maličkostí a detailů, které Tynion a Bueno vymysleli. Z mého pohledu je kresba nádherná a místy je to pastva pro oči.

O barvy se postarala Jordie Bellaireová, která také odvedla skvělou a fantastickou práci. Bellaireová výborně doplňuje vizi, kterou měli Tynion a Bueno. Ty barvy jsou úžasné. Jedná se o vynikající paletu barev, co přesně rezonuje s příběhem, jeho tónem a náladou. Barvy dodávají příběhu tu správnou atmosféru a dokáží v nás vyvolat ty správné pocity a emoce.

Tomuto komiksu se skvěle povedlo to, že všechny tři aspekty – příběh, kresba a barvy, spolu ladí k dokonalosti. Skoro každá stránka je umělecké dílo, které v sobě má hloubku, emoce, a dokáže něco říkat. Já vím, že takhle napsaný to zní jako klišé, ale až to budete číst, tak to tam uvidíte a naplno pochopíte o čem mluvím. Věřte mi.

Z předchozího textu vám nejspíše došlo, že jsem dost spokojený a komiks mi sedl. Komiks si krom příběhu, kresby a barev zaslouží pochvalu za svou hravost a jistý přístup k vyprávění a práci s charaktery. Není to úplně jednoduché čtení a vyžaduje to jistou dávku pozornosti, ale pokud se na komiks naladíte, tak vám to bohatě vrátí.

Hodně mi sedly dialogy, protože jsou napsaný lidsky a opravdově, a cítil jsem z nich přirozenost. Bavilo mě, jak si tvůrci vyhráli s některými stránky – detaily konverzací, plánky, seznam s věcmi, grafické rozpracování stavby atd. Na těchto stránkách je vidět obrovská hravost celého tvůrčího týmu a je to další důkaz to, že tento komiks je mnohem více propracovanější, než se na první pohled zdá.

Můj největší problém tohoto komiksu je ten, že je z mé pohledu krátký a chybí mi zde zásadní věci. To, co budu kritizovat byl dozajista tvůrčí záměr od Tyniona, ale to nic nemění na tom, že si to podle mě zaslouží kritiku. Komiks má dvanáct hlavních postav, které jsou pro příběh a celkové vyznění dost důležitý. A bohužel ne každá dostane tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Tynion se prakticky soustředí asi tři čtyři postavy a ostatní stojí trochu bokem a nejsou hybateli děje, případně pak slouží „jen“ ke katarzi příběhu. Jak říkám je to obrovská škoda, protože tady s tímto si mohl Tynion o dost více vyhrát a jít více do hloubky.

Místy mi přišlo, že příběh zbytečně uhání kupředu a každý sešit je potřeba zakončit nějakým zvratem, nebo si začít připravovat půdu na něco, co nutně musí přijít. Opět chápu, že Tynion a ostatní tvůrci se rozhodli, že první část bude mít dvanáct sešitů, a vše tomu podřídili, ale jako čtenář jsem si říkal, že chci více děje, více psychologické prokreslení charakterů a o trochu pomalejší děj. Tyhle zápory jsou čistě z mého pohledu, a mnozí to uvidí úplně jinak, což je samozřejmě v pořádku.

Hezkým dům u jezera je kvalitní a hodně povedený komiks, který jsem si moc užil. Osobně doporučuji si nic moc o komiksu nezjišťovat a nechat se naplno zasáhnout tím, co od něj dostanete. Z mé strany je to všechno, a já doufám, že budete s komiksem spokojený jako já. Přeji vám to nejlepší čtení!!!
Když vám komiks roku vydají už v březnu. Dobře to v té Crwi dělají. Dýchá z toho na mě staré dobré Vertigo pod vedením Karen Bergerové, ale je to moderní, svěží. Už dlouho jsme na Bublinách neprobírali komiks takhle do hloubky. Krásná práce je to. Vyhlížím nášup!
Tak tohle je zajímavý kousek, který CREW v rámci DC Black label přinesla. Na těch 400 stránkách dostanete psycho thriller, který se najednou změní v scifi horor a my sledujeme v podstatě skupinu 10 lidí, které pozval jejich kamarád do hezkého domu u jezera, když nastane konec světa. Posupné rozplétání hlavní zápletky a objevování toho skrytého tajemna domu je zábavné. Těch dvanáct kapitol pokaždé začiná nějakým flešbekem, kdy někdo mluví s Waltrem a předtavuje nám jednoho člena domu. Neubráním se ale pocitu, že v postavách jsem se někdy ztrácel. Ještě, když je má Walter rozdělené, jako doktor, právník, akupunkturista a do toho zase všechny jejich jména. Potom, že spolu chodili na školy nebo se poznali přes partnery. Rozhodně to má Tynion dobře promyšlené a já se po celou dobu bavil a zajímal mě osud každé postavy. Kresba je krásná a jsem zvědav na druhý díl.
Prvni dve kapitoly super, pak treti a ctvrta jeste dobry a pak to slo sesupem dolu. Hlavne ta logika celeho vykonstruovaneho pribehu vazne stoji na vode a vubec mi nedavalo na zacatku smysl, proc nekomu verit v tak zavazne veci, jenom protoze proto. Do toho je tech postav fakt moc a aby se v nich prase vyznalo. K tomu ty flashbacky jsou tam uplne zbytecne, aspon v takove mire to tam bylo nadbytecne. Proc vlastne v kazde kapitole musi byt 2/3 flashbacku o Walterovi? K cemu, stejne to tam je zbytecne a nic to nikam vylozene neposouva, pak se to radoby snazi legitimizovat pohnutky postav, ktere jdou nakonec neco udelat, ale udelali by to stejne a nic to na nicem nemeni. Navic to jeou udelat, protoze si to tak autor nastavil, ale vubec mu to nedrzi pohromade. Skace se ze dne na den. Kresba je pekna, ale diky ni, jak je, mate ctenare a vsude se najednou objevuji nejake postavy stylu deus ex machina. Najednou to dava smysl, najednou to spis ma davat smysl, a celou sobu to bylo takhle, a o to vlastne slo. Sakra, svet skoncil, aspon se to tak tvari, tak mi netvrdte, ze to kazdej prijme jako fakt, jenom tak. Nikdo neutikal, nesnazil se najit cestu. Nikdo se nespikl s nekym, aby si k tomu vsemu nasel vlastni cestu. Nikdo se ani nesnazil fungovat ve spolecnosti v dobe, kdy je po apokalypse, jen jednou nekdo zminil uklid, rad, pravidla a pravidelne vecere, ale jinak nic. Tady chybi nejake logicke a apriorni pohnutky kazdeho cloveka v ramci pudu sebezachovy. Ne, jenom se tam zvanilo a city a city a emoce. A Waltere sem a Waltere tam. Do toho byl ten konec uplne mimo misu a jeste si dovoli napsat, ze se jedna o prvni cyklus. To snad ne. Skvely potencial ubity pod zaplavou slz a emoci o nicem.
Mysteriózní psycho thriller který se rychle promění v scifi které čtenáře konfrontuje s konstatováním, absurdity celého domu u jezera ale hlavně postavy Waltera. Celej děj je protkán flešbeky jednotlivých postav stejně tak i mnoha cliffhangery kterými Tynion rozhodně nešetří, což udržuje čtenáře v neustálém napětí ke konci děj začne plynout na setrvačnosti ale i tak je konec svým způsobem uspokojivý. Po výtvarné stránce naprosté orgie kterým nemám co vytknout, jenom z pokračování mám menší obavy.
Darth Raelchi: nevím co si četl ale postavy rozhodně nepřijaly hned skutečnost že svět skončil, stejně tak že by se nikdo nepokusil o útěk, a pak se to ještě odehrává v uzavřeném prostoru takže to bude stát na dialogu postav mezi sebou. Tvůj komentář mi přijde hodně mimo nic ve zlem s tvým hodnocení nemám problém jen s tím komentářem.
Většinou frfňám a nadávám, ale tady musím Crew pochválit - přes 400 stran v pevné vazbě za cenu po litr, velká krása. Díky za to a snad v budoucnu bude více takto naceněných knih.