+9 dalších obrázků

Mladá nadějná britská autorka narozená v roce 1998 o sobě poprvé dala vědět komiksem o slepnoucí výtvarnici (The Impending Blindness of Billie Scott, 2020), který už možná sám nesl řadu autobiografických rysů. Do tohoto otevřeně autobiografického komiksu s názvem It's Lonely at the Centre of the Earth se pustila záhy a vysloužila si za něj nominace na cenu Willa Eisnera. Jak sama s humorem uvádí na svém instagramovém účtu - Eisnerovi se ve své kariéře “vyhnula” už celkem šestkrát. Vtíravá otázka pak může znít, čím ve vlastním životopise může tak zásadně zaujmout čerstvá dvacátnice?

Třeba tím, že hned v úvodu přiznává, že uvažovala o tom, že se zabije. Ostrým nožem. Do krku. I kdyby to byl chvilkový výplod fantazie a trpící duše, pravdou zůstává, že sebevražedné sklony má autorka od puberty. Nosí je jako jakési rodinné prokletí z matčiny strany, která válčí s týmiž démony. To s sebou nese samozřejmě složité dospívání, odpojenost, osamělost, outsiderství. Mladší bratr James dokonce na celostránkové ilustraci této knihy v slzách řve: “Nikdy nebudu jako ty!”

Opuštěnost, léta izolace, těžká neschopnost interakce s jinými lidmi a tuna jiných psychických problémů. Píše se rok 2021 a svět je stále střídavě paralyzován pandemií covidu, což je svým způsobem ideální doba pro tvorbu. Ale i ta přináší svá negativa, autorce je zrušen (odložen) let do vysněných Spojených států na komiksovou akci, Zoe se točí ve víru neustálého sebezpochybňování, uniká jí smysl toho všeho.

I přesto její práce roste a vzniká tak fascinující autobiografický záznam, projekt, který je křížencem časově nedávno zaznamenávaného deníku a starších vzpomínek na dětství, které už tehdy bylo plné bohaté imaginace. Je to zároveň zajímavá výpověď o snaze dělat komiksy či umění obecně. A v neposlední řadě a hlavně, je to otevřeně psaný příběh o depresi, úzkostech a často skloňované sebevraždě.

Všechny tyto letmé náznaky o osobnostní výbavě Zoe Thorogood mohou směřovat v jistém smyslu k definičním znakům tzv. snowflakes, ale Zoe nepůsobí, že by chorobně stála o pozornost, že by se hystericky sebelitovala, nebo snad obviňovala za své strasti druhé. Jsem neschopný srab, říká. Ano, zůstává vysoká míra emocionality a možná snad pocit vlastní výjimečnosti - Zoe pohrdavě mluví o slovíčku relatable, tedy o moderně a hojně používaném výrazu označující něco, s čím se téměř dokonale můžeme ztotožnit. Tento vztah však sama necítí ani k jiným autobiografickým dílům plných duševního strádání, ani nemá pocit, že by ona měla být onen ztotožňovaný vzor pro své čtenáře. Zoe přes všechny nápady o tom, jak se vymazat z existence, umí být nesmírně vtipná a sebeironická. Na jednom místě se zastavuje a komentuje fakt, že je schopna otevřeně mluvit o věcech jako je smrt a sebevražda, neumí v této poloze ale zůstat, přijde-li řeč na sex. Přesto podotýká, že psaní autobiografie spadá vždy pouze do dvou kategorií - buď je to masturbace, nebo menstruace.

Není to ale zdaleka jen těžké téma, kterým autorka umí umělecky zasáhnout, je to i úžasná výtvarná stránka nesmírně bohatá na formy a ve svém vyznění hravě absurdní. Mísí se zde černobílá se sytými barvami, klasické rámečky s většími lustracemi či textem, realismus se symboly, expresí či antropomorfismem, klasické vyprávění s experimentálními tóninami. Sama hlavní postava je zde reprezentována čtyřmi až pěti věkově, osobnostně i výtvarně rozdílnými postavami, ale všechny jsou to jasné Zoe. Svým způsobem se jedná o metakomiks, který se nebojí v jednu chvíli sám sebe restartovat.

Ačkoli lze nalézt čtenářskou kritiku balancující na hraně vulgarity a mluvící o trapných a neustále opakujících se “emo výlevech”, jedná se podle autora těchto řádků o nefér výtky, to vše zabalené v jednom velkém nepochopení k nekonvenčnímu pojetí kresby a narace. Jde spíše o nesmírně zajímavou a autentickou zpověď o depresi odvyprávěnou pomocí nápaditých výrazových prostředků. Jinak též o velice vyspělé, promyšlené a řemeslně zdařile zpracované dílo, které nepřetržitě a na všech stránkách dává znát, jak kreativně se dá nakládat s komiksovým médiem. Jak přemítání o vlastní nehrané mizérii může být vlastně docela dost zábavné. I když…

… výše zmiňovaný autorčin mladší bratr James na sklonku léta roku 2024, dva roky po vydání tohoto komiksu, spáchal sebevraždu.

"Bylo mu 23 let a byl to ten nejhodnější chlapec, jaký kdy žil. Když jsme spolu naposledy mluvili po telefonu, smáli jsme se a mluvili o videohrách, které jsme hráli jako děti, a já mu řekla, že až ho příště uvidím, měli bychom si spolu zase zahrát Half Life deathmatch. Postarejte se, prosím, o mladé muže ve svých životech a řekněte jim, že jsou milovaní a tak moc výjimeční. Můj bratr byl tak laskavý, tak starostlivý, tak inteligentní a přemýšlivý, byl příliš citlivý pro tento svět. Můj bratr byl ve všech ohledech lepší než já, přála bych si, aby byl větší blbec, myslím, že pak by mohl být silnější."


Zoe Thorogood - It's Lonely at the Centre of the Earth
Vydal Image Comics v roce 2022, 196 stran.
Zdroje obrázků: Amazon, Broken Frontier, Slings & Arrows, Greenlight Comics, SOLRAD, Goodreads, AIPT, Graphic Policy, Guardian