Nesmějte se lidem, co chtějí obejmout, a navštěvujte svou babičku
George Walker Bush 21.1.2025Knihovníkova četbaUSA255x

Náhled
+6 dalších obrázků

Americká autorka narozená v roce 1987 přispívající dnes do řady amerických novin a časopisů, vyrůstala na wisconsinské periferii, ale v dospělosti se přestěhovala do New Yorku. Zažila tak poměrně drastický geografický kontrast mezi jakousi neambiciózní ospalostí a živoucím kosmopolitním velkoměstem. Zájem o téma lidské izolace, jakožto ústřední téma jejího komiksu Seek You vydaného v roce 2021, se zintenzivnilo s nastoupivším covidem a korunovalo její snahu nějak pojmout problém lidské interakce, respektive její absence.

Jak sama přiznává, neuvyknutá na davy lidí na ulici a v prostředcích hromadné dopravy, pociťovala vůči lidem zášť. “Cizinci vnikají do klášterů naší mysli,” říká. “Prostá existence druhých se zdá být nepříjemností.” Zášť se však brzy - při pohledu na nic netušící tváře spěchající odněkud někam - změnila ve fascinaci a něhu, která poháněla kola její imaginace a určité empatie. Od krátkého úvodu popisujícího vlastního lehce neuchopitelného a autoritativního otce, jenž jako radioamatér hledá po nocích další bloudící duše, kontempluje Radtke nad životy ostatních lidí. Vědí vůbec, že jsou sami? Jsou dobrovolně sami? Komiks je pak mozaikou příběhů, úvah a autobiografických vzpomínek, které se prolínají v hledání oscilujícího na hranici psychologie a sociologie. Separace, říká autorka, to je jeden ze zásadních prvků tzv. “amerického snu”, a dokládá to klasickými touhami poválečné Ameriky po vlastním rodinném bydlení s vlastními zahrádkami, pokoji a televizí. Navíc Amerika, to je společnost vychovaná v archetypech osamocených kovbojů a princezen.

Zatímco třeba takový lidský smích je prastarý a vysoce společenský (pakliže asi nejste šílenec smějící se výhradně sám pro sebe), a tím i zdravý mimicko-duševní projev, dlouhodobá samota podle vědců může představovat naopak závažný zdravotní problém vedoucí k hrůzným a nebezpečným myšlenkám i činům. Při tom všem je třeba rozlišovat pojmy jako aloneness (samota) a loneliness (osamělost), kdy ono riziko představuje samozřejmě stav psychický a emocionální. Ten však může vyvěrat a vyvěrá z dlouhodobé fyzické samoty, byť je dobrovolná.

Osamělost je nenápadným rizikovým faktorem, neboť je de facto bezbolestným faktorem, na druhou stranu některé studie přirovnávají například pocit ze společenského odmítnutí skutečné fyzické bolesti. Strach z “odpojení” se vine lidskou historií od pradávna, známe příběhy a tresty o vyhnání. Filosofka Hannah Arendt popisuje pocit “nepatřit do světa” jako tu nejhorší životní zkušenost, básnířka Emily Dickinson zase v jedné básni definuje osamělost jako “strach z toho nebýt dotazován”, jinými slovy být pro svět neviditelným. Již odmítnuté děti, děti na okraji kolektivu, zažívají muka outsiderství, nosí nepříjemný cejch. Obecně v přírodě dlouhá samota vede k často nenapravitelné vyděděnosti ze skupiny, k agresi a odmítání druhých. I mezi lidmi je to nebezpečné, být sám znamená být bez možnosti reprodukce a zejména být mimo konverzaci, bez drbů a tedy bez informací. Dlouhá samota u lidí tak vede k určité “hyperostražitosti”, tedy k nedůvěře a stupňující se izolaci. Objevuje se též cílená samota, která pramení z obyčejného strachu z odmítnutí. Osamělost je pak prevencí a ochranou před potenciální špatnou zkušeností.

“Možná jsme spolu, abychom nebyli sami,” zpívá mladá česká umělkyně říkající si Athena v náhodné skladbě, kterou autor těchto řádků nedávno zaslechl. Takto jednoduše, ale trefně, možná definuje celý problém, který Radtke analyzuje v době, která nejdříve díky rádiu, pak televizi a dnes díky internetu a sociálním sítím vymazala fyzické hranice, kdy jsme si virtuálně a paradoxně blíž než kdy předtím. Přesto cítíme odloučenost, někdy i rozpad tradičního komunitního života. Otázkou je, zdali pocit samoty a pocit světlejších zítřků plného mezilidského setkávání není zkresleným dojmem, kterým trpěly všechny generace. Pravdou však zůstává, že paralyzované pohledy do mobilních telefonů a závislost (nejen) mládeže na těchto přístrojích, interpersonální fyzickou separaci nepochybně prohlubuje. Navíc se mentálně pohybujeme ve Spojených státech a autorka za nejextrémnější formu separace považuje střelné zbraně a jejich vlastnictví. Protože čeho jiného jsou symbolem? Je až zarážející, jak většina masových střelců je médii vykreslována jako “samotáři”. Tedy někdo, kdo mezi “nás” nepatří, někdo, kdo je vydělen, sám, někdo, kdo porušuje společenské zvyky, a proto je mimo.

Samota je jako virus a někteří psychologové dokazují, že se tak i šíří. Jeden osamocený člověk a jeho “špatná nálada” může nakazit někoho, kdo do té doby fungoval ve společnosti “normálně”. Je však mnoho lidí, kteří s osamělostí bojují, jejich potřeby nejsou saturovány a oni trpí “hladem po dotycích”, které mohou postrádat jakýkoli sexuální či jiný podtext. Zkrátka potřebují pohladit, obejmout, pomazlit, což může působit vytrženo z kontextu jako společensky poněkud složité, v současné době nepřirozené nebo přímo posměchem druhých předem diskvalifikující. Ale jak prohlásil slavný a nechvalně proslulý depresemi a alkoholem zmítaný psycholog Harry Harlow, který brutálnímí metodami zkoumal odloučenost šimpanzů: blízkost znamená láska.

To všechno a nejen to se snaží Radtke odvyprávět na barevně úsporných stránkách komiksu, kde se střídají různé odstíny jak ze starého analogového filmu či retro plakátu a kde se míhají zamlklé tváře lidí bez viditelných emocí. Jako by se svět vždy na chvíli zastavil a osamocené duše v něm přemítaly nad tím, co je to za divnou a nešťastnou záležitost, která na vás padne jako deka. “Osamělost mi připadá jako pobyt pod vodou, kdy se potácíte proti tlumenému světu, v němž je zvuk vašeho vlastního těla hlasitý proti tichu všeho ostatního. Jednoduchá gesta, která jste tak snadno uzákonili na zemi, se stávají namáhavými, tlačíte proti tíze, na kterou není žádné tělo stavěné.”

Komiks získal v letech 2021-2022 řadu nominací na literární ceny, mezi nimi například i Andrew Carnegie Medal či Goodreads Choice Award.

Kristen Radtke - Seek You: A Journey through American Loneliness
Vydal Pantheon v roce 2021, 352 stran.
Zdroje obrázků: Amazon, Granta, The Whiting Foundation, The New Yorker

Díky všem za feedback, je to motivující k tomu psát sem něco dál. I když negarantuji, že to bude vždy tak zajímavé a důležité téma:)

soulbringer: Díky, ten Atlantic si přečtu, to je dobré médium.
velmi kvituju novou sub-sekci "knihovníkova četba" - jen houšť! A díky za tenhle text a doporučení.
(ad samotný fenomén, nejde jen o americký kontext, byť ten posun je tam nejvíce znatelný. Existují grafy, které mě dost děsí. Zejména u mladších generací je ten posun totální masakr. Jinak určitě doporučuju aktuální long read na Atlanticu: The Anti-Social Century
Text ve mně vyvolává spoustu asociací a vzpomínek. Sice nekomiksového rázu, ale to mi vůbec nevadí. Mám ráda přesahy do jinam. Vzpomněla jsem si např. na knihy o úmyslných samotářích od Aleše Palána (které jsem nečetla), mnichy nebo jogíny, uchylující se na roky do ústraní, záporný emocionální přenos nebo (tuším že) japonské objímací kluby.
Hezký napsání, ale nevím jestli se mi chce číst další komiks o všednosti života a sociální izolaci. Jinak dobrej komiks je taky the pervert od Michelle Perez, ale ten je spíš o sexuální frustraci a coming outu.
Sakra! Díky! Díky že tahle sekce vznikla a Díky za tenhle článek!