Nabídka v sekci fantasy-post-apo-sci-fi je opravdu široká, vlastně je by se to dneska dalo označit za takový ten normální image comics. Není to ani tak tím, že by to byl tak hluboký rybníček, většina autorů opakuje vlastně ten samý příběh. Spíš se dá bez velké nadsázky říct, že je to kulisa, ve který se dá hrát vše od komedie po tragédii. A pak jsou to kusy, když zůstanu u neméně okoukané analogie, kde ani tak nejde o to, co tam předvádí herci, jste plně fascinovaný kulisami samotnými.
Třeba Kroma, která má sice postavy a nějaký příběh, ale hlavním hrdinou je autor a jeho výtvarné nadání.

Jak už napovídá název, jde o barvu. O barvu ve větě šedi. O nebezpečí, kterou s sebou barva nese. O tom, co jsme ochotni připustit, abychom zůstali v pohodlí šedi. Kdo by takový příběh měl vyprávět líp než italský výtvarník?

(Ukázky jsou úmyslně ze začátku comicsu, kde se ještě barvy drží při zemi a jen tak lehce prosakují do šedi. Má to důvod a nerad bych vám vykecal z příběhu víc než je nutné k nalákání.)