Krev. Střeva. Monstra. Hrdinové. Mrtvá monstra. Mrtví hrdinové. Krev. A střeva. Monstr střeva. Lidé utopení v řekách krve.

Ultramega je mix kosmického horroru, přehnaného násilí a kaiju vs ultraman žánrovky. Vesmírný sajrajt decimující život ohrožuje Zemi a může mu v tom zabránit jen vesmírný hrdina a jeho pomocníci, kloni nebo co vlastně. Ale ono je to vlastně fuk, je to takový typický Image techno sci-fi fantasy blábol, aby umělci nehráli divadlo na prázdným jevišti. Tady hlavní roli nehraje příběh, ale násilí. Násilí rodící násilí. Naprosto absurdní, nesmyslné, velkoformátové násilí.

Jamese Harrena u nás moc neznáme, sem tam se mihne v nějaké sbírce, ale to hlavní od něj tu bohužel nevyšlo. Ale třeba Daniel Warren Johnson tvrdí každému, kdo se jen trochu zajímá, že nebýt Harrena, tak nekreslí jak kreslí a možná nedělá comicsy vůbec. Je fakt, že oba mají na severoamerický comics překvapivě ostrou kresbu, aniž by rezignovali na řemeslnou preciznost, což se v hlavním proudu vidí už hodně málo.

Představovat Davea Stewarta by mi bylo trapný. Angloamerický comics má zhruba tři výrazný coloristy. Dave Stewart je z nich nejznámější.

Je to řezničina, je to art. Už Rumble byl trip, ale v Ultramega se Harren úplně pomátl. Je to krásný. V dnešní době je to asi jako byste si mezi sklenkami vína - na vyčištění chuti - dali krásně vyzrálý kousek plutonia. Mňam prostě.