Leden je ideální čas si shrnout předchozí rok. Za 2019 to bylo jen v grafech a číslech, loni jsme přidali dojmy nakladatelů a letos ještě sadu otázek a odpovědí přímo na české comicsové autory, což by v kombinaci mohlo dát docela hezký obrázek o stavu comicsu v ČR. A protože se toho nakonec sešlo docela požehnaně, a hlavně před původním termínem, začneme těmi autory v samostatném článku.

Jaké byly v roce 2021 pro autory comicsů největší překážky při tvorbě?

Kateřina Čupová: Pro mě byly překážky stejné jako každý rok. Nejisté finance a nejistota ohledně toho, co to vlastně dělám a proč.
Štěpánka Jislová: Když pominu pandemickou úzkost, co se nemohlo přesunout na internet, to nebylo. Křty, festivaly, workshopy (a s nimi určitá část příjmů), to všechno letělo oknem. Nejvíc se to podepsalo na knížkách, které naživo nalákají i kupce, kterého fotka na obrazovce nezaujme, nebo na ní ani nenatrefí. Ač se reklama srocuje v online prostoru, většina nákupů je pevně ukotvena ve fyzickém světě.
Tomáš Kopecký: Rok 21 byl podle mě pro autory comicsů ideální. Člověk se mohl zahrabat a celkem nerušeně tvořit. Pro mě osobně byla největší překážka hrb, který mi vyrostl na zápěstí z křečovitého držení tužky.
Petr Kopl: To je těžké shrnout obecně. Vlastně v obecné rovině o tom nemám potuchy. Ale myslím, že se pro nás nic moc nezměnilo. Jsme hlavně v noci žijící sovy zalezlé u svých compů či kreslících stolů. Chybí mi ale divadelní setkání s amatérskými soubory. Chodili jsme na zkoušky, do hospod a teď se nějak nechceme scházet, protože máme každý svou práci a život, tak se nechce zkoušet něco, co nevíme, jestli budeme moct hrát. Ta setkání mi hrozně chybí. Čerpal jsem tam energii a kýble inspirace. O představeních ani nemluvím. Není lepší terapie, než když jako amatér vstoupíte na jeviště a na dvě hodiny si kompletně odpočinete od postavy, kterou hrajete v životě. Jsem špatný herec, takhle se to vůbec nedělá, ale vem to čert. Chybí mi to.
Tomáš Kučerovský: Pro mě byl rozhodně divočejší rok 2020, během kterého se vykolejilo mnohem víc věcí než v roce 2021. Ten byl vlastně už jen poklidným pokračováním situace, na kterou se člověk adaptoval během předchozího roku. Největší překážkou tak u mě tradičně zůstává vlastní neschopnost zorganizovat si pracovní zakázky tak, abych se vůbec k nějakým komiksům mohl dostat.
Lucie Lomová: Myslím, že autory komiksů pandemická omezení zas tolik nepostihla, v porovnání s ostatními profesemi. Omezené byly pochopitelně výjezdy do zahraničí, také různá čtení, workshopy a setkávání. Sedět doma a psát a kreslit vypadá spíš jako činnost, která se do této doby hodí. Já jsem se ale potýkala s vlastní nesoustředěností a špatnou pracovní morálkou, což může mít i jiné důvody.
Nikkarin: Obecně vzato to jediné, co mi chybělo, bylo víc času, abych toho zvládl stihnout víc. Pak se dá říct, že je chyba na mojí straně, protože nedokážu kreslit rychleji. A rodinné povinnosti.
Marek Pokorný: V mém případě to bylo spojení dvou faktů: že mě posledních pár let živí animace a ne komiks, a nejsem schopný dělat tolik dalších činností po práci a o víkendech. Tzn. únava.
Tomáš Prokůpek: Myslím, že ty hlavní zůstávají pořád stejné – příliš malý trh, příliš malý zájem o komiks u většiny společnosti a z toho všeho plynoucí příliš malé stránkové honoráře.

Přinesl rok 2021 i nějaké pozitiva, případně jaká?

Kateřina Čupová: Věci co jsem kreslila byly většinou věci, co jsem si sama vymyslela. Takže to vlastně byl fakt skvělý rok.
Štěpánka Jislová: Díky pandemii se sešly tři věci, které komiksové tvorbě paradoxně dost nahrávají. Nerušený čas (nás bezdětných) na kreslení je jedna věc. Druhá je, že firmy omezily výdaje a tím pádem do určité míry vyschly zakázky. Do třetice stát uvolnil peníze na podporu umělců a instituce jako České literární centrum z nevyužitých peněz na výjezdy ušilo grantový program. Takže ve výsledku autor mohl kreslit vlastní projekt bez toho, aniž by jej tlačila kariéra, která mu účty platí spíš než komiksy, ale zároveň se díky grantům neocitl na ulici. Zdali z toho bude v příštích pár letech vlna ‚covidových‘ alb, těžko říct...
Tomáš Kopecký: Pozitiv je spousta. Vydaný komiks, práce na komiksu jiném. Ilustrování nových knih, nabídky na další. Vlastně ten profesní rok 21 byl hodně fajn a relativně bez nervů.
Petr Kopl: Nechci se rouhat, ale vlastně mi přesun do online prostředí dost pomohl. Stále jsou nutné schůzky v Praze a i když mám velmi dobré spojení, jedná se v mém případě vždy o kompletně zabitý den cestou na schůzku, která by se velmi dobře odbyla i přes nějaký online meeting. Nevím, zdá se, že někteří moji vydavatelé z nějakého důvodu potřebují cítit mou kolínskou. Rád se setkávám s lidmi a je to moc fajn a osobní kouzlo se tak lépe prodává. Ale tříhodinová cesta tam a tříhodinová zpět na schůzku, která zabere 20 minut, je pro mě nevýhodná, pokud ovšem nejde o osobní seznámení s novými spolupracovníky. Vtipné pak je, když dorazíte na určené místo a z důvodu karantény, je polovina účastníků online.
Tomáš Kučerovský: Pokud zůstaneme u komiksu, na sklonku roku mi vyšli souborní Arnošti v Novém prostoru a byl potvrzen jeden rozsáhlejší, i když ne úplně komiksový projekt, na kterém bych měl pracovat v příštím roce. S Aargh!em jsme oslavili 20 let existence, limitovanou obálkou dvacátého čísla jsme naštvali spoustu fanoušků, na které se nedostalo a obdrželi jsme Muriel za přínos českému komiksu. Zas tak negativně bych rok 2021 neviděl.
Lucie Lomová: O tom se všude mluví, jak hodně činností přešlo do virtuálního prostředí, což je dobře i proto, že si pak uvědomíme, jak důležitý je bezprostřední lidský kontakt, který se nedá ničím nahradit. Byla jsem loni na dvou festivalech v cizině a bylo zřetelné, jak si toho všichni váží a jak je těší osobně se setkávat.
Nikkarin: Ono už to přišlo trošku v roce 2020, ale díky pandemickým opatřením se nakladatelé ve většině zmodernizovali a smlouvy posílají v PDFku, já je digitálně podepíšu, a frčí mejlem zpátky. A o co méně tedy musím ztrácet čas s Českou poštou, o to více se zkvalitnil můj život.
Marek Pokorný: Rozhodně, ale ta otázka je tak široká, že výběr odpovědi je pro mě moc náročný.
Tomáš Prokůpek: Covid měl občas i kladný dopad – jednorázově se zvýšila grantová podpora některých typů projektů a někteří autoři měli kvůli úbytku komerčních zakázek víc času na vlastní tvorbu.

Změnil se Vám modus operandi ve 2021? Případně jak?

Kateřina Čupová: Zatím jsem po škole jen pár let a každý ten rok měl úplně jiný Modus operandi. No většinou jsem seděla doma a kreslila.
Štěpánka Jislová: To skoro roční bezčasí mě přimělo víc přemýšlet nad tím, čemu věnovat čas. V komiksu všechno trvá hrozně dlouho, a upsat se ke knížce je fakt závazek. Taky mi došlo, že kreslit od rána do večera nelze, takže jsem začala mnohem víc psát, zajímat se o strukturu příběh, stavbu komiksových scénářů...
Tomáš Kopecký: Je to cca 14 let, co dělám z domova a kreslím. V tomto ohledu žádná změna nenastala. S rostoucím věkem se snažím každý rok dělat víc takové práce, která mě nejenom baví, ale zároveň se na ni i těším. Zbavil jsem se krátkodobých zakázek a víc pracuji na středně dlouhých projektech. V roce 21 jsem vlastně prvním rokem pracoval jen na knihách a komiksech.
Petr Kopl: Příběhy se pořád dělají stejně. V tomto směru se nic nezměnilo. Jelikož jsem před rokem covid prodělal, potýkám se dodnes s následky, které o prázdninách vyvrcholily Hypertyreózou. Měl jsem to i na Comics Conu a bylo to vidět na obrázcích, které jsem tam kreslil. Třásla se mi ruka, jako ratlíkovi. To ještě nevěděli, co mi je. Ani ne měsíc na to, jsem se kompletně zhroutil a teprve pak na to můj doktor přišel. Už se léčím a je to čím dál lepší. Ale stále marodím. Nicméně následky jsou hrozné. Před covidem jsem chodil 4X týdně do posilovny a uběhl jsem 10 Km pod hodinu aniž bych s zadýchal. Teď jsem nedokázal přeběhnout přechod pro chodce. Podle toho jsem musel upravit i svoji práci, protože to už prostě nešlo tak snadno jako doposud. Na nějaký čas jsem přerušil spolupráci s agenturou Vision graphics, kde dělám externího supervisora, a mnoho práce jsem musel odsunout na další rok. Stále se snažím dohnat, co se dá. Co z toho vyplývá? Nechte se očkovat, lidi. To svinstvo fakt nechcete chytit v plné síle, ať se cítíte zdrávi jak chcete.
Tomáš Kučerovský: Na začátku roku jsem se přesunul do brněnského kreativního hubu Kumst a poprvé v životě si užívám vlastní „studio“, které si můžu zařídit čistě podle sebe. Snažím se taky oddělit pracovní a rodinný život tak, abych neměl pocit, že pro jedno zanedbávám druhé, což je ale dlouhodobý quest.
Lucie Lomová: Nezměnil.
Nikkarin: Bohužel ne. Měl bych se naučit pracovat dopoledne, protože jakmile odpoledne vyzvednu dítě ve školce, už neudělám nic. Stále se to učím, stále toho nejsem schopen.
Marek Pokorný: Zjistil jsem, že i mně, docela pomáhá v motivaci k práci sdílet s někým pracovní prostor a být tudíž na očích, jak pracuju, a také moci občas něco zkonzultovat s kolegou (Jan Saska). Na druhou stranu, letní půldenní výlety k Vltavě, kde jsem si skicoval nápady k ilustrování foglarovky Pod junáckou vlajkou, byly hodně vítaná změna pracovního režimu.
Tomáš Prokůpek: Víc jsem seděl doma, tak jsem toho zvládl víc napsat – hlavně odborných a publicistických textů.

Z pohledu tvorby: Jaký je u Vás poměr Digital/Analog? A proč?

Kateřina Čupová: Analog. Kreslit digitálně moc neumím.
Štěpánka Jislová: Tenhle rok jsem nakreslila jeden jediný analogový obraz. Všechno ostatní pohltil iPad, na kterém kromě barvy už dělám i linku, kterou jsem do té doby kreslila postaru tužkou. Digitál nikdy nenahradí živost kterou lince dodá nahodilost ruky, ale zároveň z tvorby odstraňuje všechny ty zbytečné, zdlouhavé procesy. Něco zmenšit, otočit, přesunout... Komiks je finančně trochu neudržitelná praxe, ale digitál to dělá o hodně snesitelnější.
Tomáš Kopecký: Pro zábavu analog a na práci digital. Jde čistě o výkon. S digitálem, konkrétně nyní s ipadem + procreate, to prostě odsejpá a jde to bez trhání vlasů. Ve volným čase pak, třeba s dětma u stolu, rád používám kombinaci tužka, tuš, vodovky.
Petr Kopl: Analogově kreslím obrázky jen pro radost těch, komu je dávám. Jinak pracuji zcela digitálně z mnoha důvodů. Je to rychlé a přesné. Je pak snazší obrázky rovnou při jejich tvorbě připravovat pro tisk. Jestli si někdo myslí, že nakreslí komiks analogově a pak ho prostě jen naskenuje, tak to je na omylu. Tam totiž začíná práce grafika, který z toho musí udělat tisknutelnou záležitost a to stojí hodiny. Proto všem svým žákům, a i ve své učebnici komiksové kresby radím, aby se grafice věnovali blíže a ulehčili tak vydavatelům cestu ke čtenáři.
Tomáš Kučerovský: Zhruba půl na půl, nepreferuju ani jedno, obojí může být v určitých případech hodně silný nástroj. Respektive snažím se vždycky najít techniku, styl a postup práce, který je podle mého pro danou věc nejvhodnější, nebo možná spíš co mě bude v dané chvíli nejvíce bavit. Často je to kombinace obou postupů.
Lucie Lomová: Neustále se mezi tím rozhoduju. Nechce se mi přijít o výhody analogu ani digitálu, tak se to někdy zkouším kombinovat nejrůznějšími způsoby. Tradiční kreslení na papír, a hlavně malování barvami, je nepřekonatelné v tom řemeslném prožitku, v tom, jak se kresba stává skutečným objektem a součástí fyzického světa, jak člověka barvy mohou překvapit, protože jsou reálnou matérií, i v tom, že rozměr je neměnný a velikost kresby souvisí s přírodními zákony... Zároveň jsem se zamilovala do svého velkého IPadu s paperlike fólií a Procreatem, to je luxusní zážitek, který má charakter zázraku s neomezenými možnostmi. Je to rychlé, příjemné, opravovatelné... někdy mě jen matou barvy, které na displeji mohou vypadat světlejší a kontrastnější, ale to je asi věc zkušenosti. Většinou si ty digitálně vytvořené věci ani netisknu, takže pak mám pocit, že jsem vlastně nic nevyprodukovala...
Nikkarin: Jedu jen digitál, protože mi to zrychlilo tvůrčí proces. Přestal jsem používat gumu, přestal jsem skenovat, díky komunikaci iPadu a Macu skrz AirDrop už ani nevím, jak vypadá kabel.
Marek Pokorný: V případě animace 99:1 (na papír si jen čmárám poznámky). V případě ilustrací a komiksu tak 4:1 (poměr odpovídá strávenému času, ne důležitosti, to by bylo asi 3:2). Skicovat první nápady a zkoušet kompozice je pro mě pořád přirozenější a rychlejší na papír. Jakoukoliv čistokresbu jsem ale v současnosti schopný pořádně dělat jen digitálně s možností opakovaných oprav, zoomování a dolaďování.
Tomáš Prokůpek: Hehe, storyboardy kreslím rukou na papír, scénáře vyťukávám na klávesnici.

Z pohledu distribuce: Jaký je Váš vztah k digitálnímu comicsu (v kontrastu k papíru)?

Kateřina Čupová: Ráda dávám komiksy online, líbí se mi že tak můžu komunikovat přímo s lidmi co komiks čtou. Napíšou rovnou co se jim líbí/nelíbí. Napíšou co nechápou, jaké téma je zaujala, co by více rozvedli. Když vidím že je o komiksy zájem, je to pro mě nejlepší motivace v kreslení pokračovat. U papírového komiksu si připadám hrozně nezkušeně. Studovala jsem animaci a svět tisku je pro mě pořád dost neznámý.
Štěpánka Jislová: Jako autor si nedokážu představit model digitálního komiksu, který by mi osobně (autorsky, finančně…) dával smysl. Digitál má podle mě jen jednu výraznější výhodu, a to, že pokud mám na něco chuť nebo dostanu tip, dělí mě od komiksu plus mínus tři kliknutí. Ale abych si komiks opravdu užila, musím ho mít v ruce, na papíře, kde se do něj můžu pořádně soustředit, a nebojuje o pozornost s dalšími deseti záložkami. Animace ani soundtrack to nenapraví.
Tomáš Kopecký: Já radši papír. Pokud bych měl ale vydávat/distribuovat své autorské věci sám, digital mi nevadí a je fajn, že existuje možnost vlastní komiks ukázat lidem po celém světě. Např. Tapas a jiné platformy. Na kraťasy na díly je to ideální.
Petr Kopl: Moc se mi líbilo, co vytvářel Michael Petrus v Nanits. Vypadalo to skvěle a myslím, že tohle je tak nějak cesta digitálního komiksu. Protože pouhé kopírování komiksů, které jsou určeny pro papír podle mě nefunguje. Musí to mít něco, co nezruší zážitek z juxtapozice, ale nabídne něco, do může nabídnout jenom digitál. Nanits byla cesta, ale přišlo to příliš brzy. Ještě nejsme připraveni na budoucnost komiksu. Jinak si to neumím vysvětlit. Budoucnosti se nevyhneme. Ale digitální komiks se musí vyvinout. Vizionáři to mají těžké a je třeba si jich cenit. Takže mám rád obojí. Jak papír, tak digitál, ale oba musí nabídnout pro tento způsob typické znaky. Pokud má komiks myšlenku, je mi fakt jedno, jestli ho čtu na papíře, nebo jinde.
Tomáš Kučerovský: V Aargh!u s digitálním comicsem vůbec nepracujem, časopis by musel vypadat o dost jinak, aby fungoval v digitální distribuci, kterou především neumíme a v případě Aargh!u nám nedává smysl. Jako čtenář jsem v tomhle staromilec, pokud digitální komiks zachovává formát stránky a rytmus vyprávění papírového, jde podle mě vždycky jen o sampl toho, jak to vypadá „doopravdy“, a pokusy s formátem a strukturou vyprávění, které by byly pro digitální čtení přirozenější, mě zatím nepřesvědčily o jejich životnosti.
Lucie Lomová: Jednoznačně dávám přednost tištěnému komiksu, už proto, že koukání do obrazovek a na displeje mám dost i tak. Čtení knihy nebo časopisu je pro mě mnohem příjemnější zážitek.
Nikkarin: Já jsem v tomhle dinosaurus, digitální komiks má rozhodně snazší cestu se šířit mezi lidmi, existují určitě případy, kdy je to správná volba, ale na delší příběh je pro mě stále přitažlivější papírové médium.
Marek Pokorný: Digitální komiks má svá specifika, která se dají využívat. Několik let zpátky mě okouzlilo pár scrollovacích webkomiksů, které krásně využívaly tu neomezenost formátu. Někdy bych to rád zkusil. Co se týká komiksů, které byly vymyšleny jako knihy k listování a jen byly překlopeny pro prohlížení na displeji, preferuju papírové. Někdy, z finančních a netrpělivostních důvodů, si i já nějakou komiksovou knihu přečtu na displeji, ale ten čtenářský požitek tomu odpovídá.
Tomáš Prokůpek: Určitě je dobře, že tahle možnost existuje, ale jako nakladatele ani čtenáře mě digitální komiks navzdory elegantní možnosti distribuce (zatím) nezajímá.

Jak důležité jsou pro Vás cony, festivaly a expa? Chybí tu nějaký formát akcí, který by byl zajímavější pro Vás?

Kateřina Čupová: Ráda komiksové festivaly navštívím. Tak deset let zpátky to asi bylo pro mě důležitější.
Štěpánka Jislová: Nedá se říct, že by se kdy podařilo zdárně nahradit Komiksfest, tj. velká akce, která se primárně soustředí na komiks a má kapacitu dovézt do ČR velká zahraniční jména. Otázka je, jestli je to potřeba. Pořádání festivalů se decentralizovalo, svou každoroční komiksovou akci má Praha, Brno, Ústí nad Labem… Ti si sice Jamese O'Barra dovolit nemůžou, ale zase nabízí primárně to, co mě na komiksových festivalech láká nejvíc – osobnější a osobitější prostředí a aktuální tvorbu aktivních autorů. Komiks je dost osamělá profese a komiksové akce naživo jsou vždycky vítané a příjemné povzbuzení.
Tomáš Kopecký: Jako kreslíř tohle moc neřeším. Jako divák mám radši komornější akce.
Petr Kopl: Comics con a Svět knihy je úplně dokonalá forma. Ne že by se organizačně nedalo něco zlepšit, ale tohle je přesně to, co chceme.
Tomáš Kučerovský: Jakákoliv akce, kde mám možnost se setkat s ostatními autory, mě obrovsky nabíjí a mám pak znovu chuť se pouštět do vlastních věcí. Před mými sporadickými fanoušky na akcích se zpravidla stydím a snažím se, aby to na mě nebylo poznat. Cony mi docela chyběly v období lockdownů, o to víc jsem si pak užil brněnský festival KOMA. Citelně mi tu chybí větší akce typu Komiksfest, jakkoliv mám malé festivaly jako FIK nebo FRAME moc rád.
Lucie Lomová: Ráda chodím a jezdím na některé festivaly. Nejvíc mě zajímají prezentace autorů, rozhovory, kulaté stoly, výstavy, živá kreslení, přednášky o komiksu.
Nikkarin: Na conech mám možnost setkat se s fanoušky, a to člověka vždycky strašně nabije a namotivuje k další práci. Zároveň jsem celkem lenoch, takže skoro nikam nejezdím, přestože objídět cony a mít tam vždy nějaký stánek, by se nejspíš vyplatilo. Ale ComicCon jsem si moc užil a těším se na další.
Marek Pokorný: Pro šíření Svaté Barbory do dalších zemí (zatím Francie a Španělsko) jsou festivaly zásadní, stejně jako existence lidí schopných její prezentace na nich (moji spoluautoři, Jan Zikmund a další z Českého literárního centra). Sám jsem v tomhle dost neschopný.
Tomáš Prokůpek: Cony, festivaly a expa jsou pro mě jednak důležité proto, že tam můžu osobně potkat lidi, které jsem dlouho neviděl a se kterými rád poklábosím, a pak že tam někdy objevím zajímavé práce zajímavých autorů, které můžeme otisknout v AARGH!u. V tomhle je covid na prd. A žádný reálně proveditelný formát mi asi nechybí.

Jak důležitá jsou pro Vás sociální sítě a komunita? Můžete uvést konkrétně které Vám sloužila nejlépe v roce 2021.

Kateřina Čupová: V minulém roce rozhodně důležité byly. Kreslení komiksů je dost osamělá činnost a já izolaci fakt nevyhledávám. Naneštěstí bydlím od Prahy tak daleko jak to jen v republice jde, takže díky bohu za společný discord server kde se můžu potkávat s dalšími kreslíři (co se jinak v té Praze koncentrují).
Štěpánka Jislová: Co se komunity týče, vystačila jsem si s facebookovou skupinou Komiks je pro všechny. Ke sledování konkrétních lidí, inspirování se a komunikaci jeden na jednoho je na tom nejlépe Instagram.
Tomáš Kopecký: Nechci sociální sítě podceňovat, ale asi by se nic nedělo, kdybych na ten instagram cca jednou týdně nic nehodil. Rád používám nyx, kde si občas pokecám. Z hlediska propagace rád přenechávám iniciativu Pasece a Albatrosu.
Petr Kopl: Kdysi jsem zkoušel komunikovat přes youtube nebo ještě pořád přispívám na FB. Ale myslím, že je to jen tak ze setrvačnosti. Zjistil jsem, že lidé, kteří kupují mé komiksy tyhle platformy ve vztahu ke mně nezajímají. Došlo mi totiž, že nemám absolutně zájem o nějaké fanoušky. Důležití jsou pro mě čtenáři. Kdybych se hodně snažil, pár fanoušků na youtube bych asi nahnal, ale to nejsou moji čtenáři… Tak co s nimi? Proto ale miluji akce jako Svět knihy a Comics con. Když za vámi přijde 12 letý kluk nebo mladá dáma a v očích jí svítí, že váš komiks četli a mají nějaké ty otázky k ději… Když přihlédnete k tomu, že FB můžete mít až od tuším 15 let… Tak proč by mě měl zajímat? Totéž radím ostatním autorům a je to hrozně důležité a mně to moc pomohlo, když jsem to pochopil. NEJDE NÁM O FANOUŠKY, ALE O ČTENÁŘE! A to opravdu není totéž.
Tomáš Kučerovský: Používám vlastně jen FB a z nostalgie old school Nyx, Instagramu jsem pořád moc nepřišel na chuť, i když se snažím, s Linkedinem marně bojuju. Facebook pro mě zatím funguje nejlíp, jako nástroj prezentace vlastní práce i jako zdroj informací, na tom se ani v r. 2021 nic nezměnilo, i když čím dál víc zajímavých věcí se dá najít na youtube nebo v různých podcastech, ten přesun z psaného/statického obsahu směrem k videím a podcastům je čím dál zřejmější.
Lucie Lomová: Používám Facebook a Instagram, které mi dobře slouží, ale zároveň mě obírají o dost času, takže s tím trochu bojuji a mám k nim spíš takové ambivaletní pocity... Diskusí v komunitách se většinou neúčastním a ani je moc nesleduji. Když mám pocit, že by nějaká informace mohla zajímat moje kolegy, napíšu to do skupiny Komiks je pro všechny.
Nikkarin: Sociální sítě používám k sebeprezentaci sporadicky. Neumím se prodat, nebaví mě dělat instastories, je mi proti srsti účastnit se různých výzev, tagovat, označovat, spamovat a podobně. Někdy si říkám, že bych asi měl jít tomu štěstíčku trošku naproti, ale tak nějak to na mě působí všechno příliš uměle a nuceně. V rámci sítí nejvíc času strávím nejspíš u instagramu, ale spíš jako konzument obsahu. Nejlépe mi po sociální stránce sloužila kavárna, kam chodím kreslit.
Marek Pokorný: Postování screenshotů mého Photoshopu na Facebook během letošní práce na Foglarovi a přicházející reakce od lidí hrály velkou roli v udržování nějaké optimistické pracovní flow, doporučuju každému. Jinak sám jsem si letos nejvíc nechal padat čelist při sledování dění na animátorském Twitteru (např. vidět, jak vypadají videoreference animátorů chystaného Across the Spider Verse, stojí za to).
Tomáš Prokůpek: Facebook jsem si jakou autor i vydavatel zvykl už dávno používat k amatérské a dost neohrabané propagaci svých projektů. Protože mě zajímá dění na ruské scéně, zcela pasivně užívám i Vkontaktě. K rozjetí aktivit na Instagramu jsem se ještě nedokopal a o využití jakékoli další sociální sítě jsem zatím ani neuvažoval.