Josef Jaroslav (vlastně Josef Arnošt Kristin) se narodil jako prvorozený syn v rodině císařského dozorce silnic Františka Kaliny, či podle zápisu farní matriky: Galliny, dne 9. 11. 1816 v Boru na Litoměřicku (v České čítance je uvedeno datum narození 8.11.1816?). Rozhodný vliv na jeho rozvoj měl studijní pobyt na pražském akademickém gymnáziu prefekta Klappera a zvláště potom několik let strávených v Plzni u strýce Vojtěcha Sedláčka, známého profesora matematiky a plzeňského buditele. Filologie a filozofie se již zde stala Kalinovým životním osudem a do posledního krejcaru ze svých skromných financí investoval do knih v antikvariátech, aby uspokojil svoji ušlechtilou vášeň pro autory filozofických, či básnických děl. Ve čtrnácti letech ho zasáhla a na celý další život ovlivnila tragická rodinná událost: matčino úmrtí v pražském blázinci, kam ji spoutanou na voze sám zavezl. Vzpomínka na její nemoc a posléze smrt se objevila v bolestné elegii „Na matku mou“, která byla dozpěvem jeho krátké a smutné životní dráhy. Kalina se plně oddal lingvistice. Jeho úctyhodnou snahou bylo vytvoření filologické encyklopedie, která se však ukázala být záměrem nad jeho síly, prostředky i samu dobu, která byla příliš ranou pro vědeckou (česky psanou) filologii. Kromě jeho oblíbené historie, hudby (opery Belliniho), folkloru (sbírka národních písní se ztratila), studoval také práva, přírodní vědy, lékařství a pedagogiku. Delší vědecké články otiskoval Kalina časopisecky ve Včele, Vlastimilu, německé revue Ost und West aj., psal poezii a překládal (Byron, Johnson, Rousseau, Hölty, Wojczicki, Mickiewicz a.j.). Zajímaly ho přírodní vědy i matematika, byla to osobnost vskutku renesanční a úctyhodná. Nikdy se nechtěl vzdát osobní svobody a nezávislosti, a tak dával přednost nuznému životu a nevelkému výdělku soukromého doučovatele před kariérou profesora. A do tohoto období plného hmotných starostí a tělesných strádání spadá psychologická záhada básníkovy lásky. Vilemína Wolfová, Němka původem, Češka. Poutala ho víc duchem, než tělesným půvabem, který prý byl spíše skrovný. Historie této básníkovy lásky je temná a záhadná. Ví se pouze, že Mína působila v Praze ve čtyřicátých letech v kroužku českých dam a později odjela z neznámého důvodu do srbského Bělehradu, kde byla guvernantkou v knížecí rodině. Kalina ji tam navštívil a potom se vrací domů básník sám, smrtelně nemocen a umírá v náruči jiné ženy, ale o této životní etapě máme ještě mlhavější informace. Víme jenom, že se Vilemína objevila v Praze mezi českými dámami v revolučním roce 1848 a později znovu odjíždí do Bělehradu, kde se provdá za francouzského konzula. Vliv této záhadné ženy značně ovlivnil lidský i literární osud nešťastného básníka. Umírá na souchotiny 22. června roku 1847. Vilemína se pohřbu svého přítele nezúčastnila, věnovala mu však symbolický náhrobek s prostým nápisem : Mína – Jaroslavovi. Jeho pohřeb byl považován za jeden z prvních projevů předrevoluční situace roku 1848; průvodu na hřbitov se zúčastnilo 3 000 lidí.

Zdroj: Kosmas.cz